Co je šamsa? Sluneční rozety a věnování v rukopisech

Šamsa je malovaná rozeta připomínající slunce. Úvodní dvojstrany, věnování a oddělené listy ukazují, co lze vyčíst z polohy, nápisu a výzdoby.

Šamsa (shamsa) je malovaná rozeta, která se objevuje na listech rukopisů a alb. Vzor se často rozbíhá z kruhového středu jako sluneční paprsky. V rozetě může být věnování, jméno, úryvek textu, portrét nebo pouze ornament. Název označuje tvar, který se dá použít k různým účelům. Poloha listu a případný nápis pomáhají určit, jakou roli rozeta v konkrétní knize plnila.

Jak poznat šamsu v rukopisu

Název souvisí s arabským slovem shams, které znamená slunce. Najděte střed a podívejte se, jak jsou motivy kolem něj uspořádány. Tvary podobné okvětním lístkům, oblouky, paprskovité čáry a malované listy se mohou opakovat kolem jednoho bodu. Okraj může tvořit několik pásů. Nápis bývá uprostřed nebo vede podél okraje, a proto stojí za to prohlédnout si obě místa. Knihovna Chester Beatty vysvětluje označení na dvojici rozet, které leží proti sobě na začátku Rúzbihánova Koránu. Knihovna Chester Beatty, průvodce Rúzbihánovým Koránem.

Úvodní rozeta mughalského rukopisu „Padshahnama“ v britské královské sbírce ukazuje, jak byl rozvržen geometrický vzor. Má evidenční číslo RCIN 1005025.b. Katalog datuje rub prvního listu přibližně do roku 1657 a popisuje mělké vrypy a otvory po kružidle. Malované květy sledují geometrickou osnovu. Mezi barvami a materiály se uvádí lapis lazuli a kovové zlato. Stopy na papíře ukazují, jak vznikal vzor právě tohoto díla. Zdobené pole měří 46,1 × 28,6 centimetru, zatímco celý list má 58,0 × 36,4 centimetru. Dvojice rozměrů pomůže určit, jak velká část papíru byla vymalována, i když fotografie ukazuje pouze výřez. Royal Collection Trust, úvodní šamsa v rukopisu „Padshahnama“.

Rozeta může uvádět svazek nebo dílo uvnitř něj

Na úvodních listech „Padshahnamy“ je dvojice šams. Následuje zdobená dvojstrana s portréty Timura a Šáhdžahána na rubu druhého listu a líci třetího, tedy 2v a 3r. Katalog dokládá pořadí dvou skupin obrazů. Nejprve proti sobě leží sluneční rozety, po nich portréty. Výřez listu 1v ukáže výzdobu v detailu. K určení místa výzdoby v pořadí listů je třeba přihlédnout také k záznamu o celém rukopisu a k záznamu o portrétní dvojstraně. Royal Collection Trust, rukopis RCIN 1005025 a dvojstrana s portréty.

Šamsa může také označovat začátek samostatného díla uvnitř knihy. Walters Art Museum eviduje W.624.42A jako zdobenou stránku z „Khamsy“ Amíra Chusraua Dihlavího. Mughalský rukopis je v katalogu datován do let 1597–1598 a přiřazen k Láhauru. Rozeta otevírá „Chusraua a Šírín“, druhou z pěti básní. Motiv zdobí zlato a lapis lazuli. Muzeum připisuje malířskou výzdobu Husajnu Nakkášovi a jako opisovače uvádí Muhammada Husajna Zarrína Kalama. Umístění ve sbírce básní a vztah k textu ukazují, který začátek zde rozeta označuje. Průvodce rukopisnými dílnami vysvětluje, jak se výzdoba a opis mohly evidovat jako dvě odlišné práce. Walters Art Museum, W.624.42A.

Věnování může uvádět knihovnu, pro kterou byla kniha určena

Nápis může vyjadřovat přesnější vztah než samotné jméno. Položka 73 v katalogu Christie’s je antologie perské poezie datovaná 17. června 1418. V úvodní šamse je věnování knihovně timurovského prince Ibráhíma Sultána. Katalog zároveň uvádí názvy děl po obvodu. Střed a okraj téže strany tedy sdělují dva druhy informací. Medailon uvádí knihovnu, pro kterou byl svazek určen. Názvy po obvodu pomáhají určit literární obsah. Verše jsou psány v hlavním textovém poli i na okrajích. Názvy v lemu proto odkazují k více dílům soustředěným v jedné knize. Christie’s, katalogový záznam antologie z roku 1418.

Morgan Library & Museum uchovává bestiář „Manafiʿ-i hayavan“ pod signaturou MS M.500. Popis snímku líce druhého listu uvádí, že jméno v medailonu patří mecenáši Šams ad-Dínu ibn Zijá ad-Dínu az-Zúškímu (Shams al-Din ibn Ziya al-Din al-Zushki). Oba záznamy ukazují rozdíl mezi uvedením mecenáše a věnováním knihovně. V popisku má smysl použít vztah, který katalog skutečně uvádí. Kdo podpořil vznik rukopisu, pro kterou knihovnu byl svazek připraven a kdo pořídil opis, jsou různé otázky. Morgan Library & Museum, MS M.500, list 2r.

Věnování knihovnám se objevují i v jiných typech výzdoby. British Library popisuje na líci druhého listu rukopisu Or 9454 frontispis v mamlúckém stylu s věnováním knihovně, kterou darem podpořil as-Sajjid Fachrí. Podle kolofonu na líci listu 88 byl opis dokončen 29. března 1379. Katalog samostatně popisuje další záznamy o darech v jiných částech svazku. Věnování lze určit podle jeho textu a umístění. Při porovnání s antologií z roku 1418 je vhodné zachovat širší označení frontispis, které používá British Library. British Library, Or 9454.

Císařovo jméno nebo portrét mohly přibýt později

Metropolitan Museum of Art eviduje na líci listu z „Alba Šáhdžahána“ rozetu se jménem a tituly mughalského císaře Aurangzéba. Tuto stranu muzeum datuje přibližně do roku 1658, rub přibližně do let 1630–1640. Rozetu popisuje jako pozdější doplněk souboru sestaveného pro Džahángíra a Šáhdžahána. U snímku lze uvést dataci strany, která je na něm vidět. Pokud popis zahrnuje obě strany, lze každé přiřadit její dataci. Tak vyniknou jednotlivé fáze práce zachované na jednom listu. The Met, Aurangzébova rozeta 55.121.10.40.

List z císařského alba v Cleveland Museum of Art ukazuje jiný způsob změny středu rozety. Muzeum popisuje 2013.331 jako závěrečný list. Výzdobu datuje do let 1640–1655, původní portrét přibližně do let 1640–1650 a úpravu do doby po roce 1658. Podle rekonstrukce muzea byl ve středu šamsy původně zlatý kotouč bez vzoru. Portrét Aurangzéba byl pravděpodobně doplněn poté, co nastoupil na trůn. Dnes vidíme ve středu portrét a okolní výzdoba má vlastní historii. Oba záznamy ukazují, proč je určení jména nebo portrétu teprve začátkem datování. K dalšímu určení doby vzniku potřebujeme katalogové údaje o jednotlivých stranách a dodatcích. Cleveland, závěrečná šamsa 2013.331.

Verš Koránu nebo prázdný střed

V Rúzbihánově Koránu ze Šírázu z poloviny 16. století identifikuje knihovna Chester Beatty verš Koránu 17:88, napsaný bílým písmem na dvojici úvodních šams. Slova patří k posvátnému textu v samotném svazku. V popisu lze uvést číslo verše a oba protilehlé listy, na kterých je napsán. Fotografie celé dvojstrany umožňuje vidět, jak spolu motivy souvisejí. Na snímku jediného listu lze zase lépe prohlédnout kresbu a písmo na příslušné straně. O dalších způsobech, jimiž výzdoba člení text, pojednává průvodce výzdobou Koránu a značkami pro čtení. Chester Beatty, CBL Is 1558, ilustrace na straně 49.

List safíovského Koránu v Národním muzeu asijského umění při Smithsonian Institution ukazuje, co o pořadí v knize prozradí obě strany. Muzeum datuje F1932.67 do roku 1598. Na líci je šamsa s veršem 17:88 na levé straně dvojstrany. Rub tvoří část jiné zdobené dvojstrany a obsahuje text ze súry Al-Fátiha. Jedno evidenční číslo tak vede na dvě různá místa v knize. Katalog uvádí také číslo celého rukopisu F1932.65, k němuž samostatně evidovaný list náleží. Tyto údaje pomáhají určit místo výzdoby přesněji než pouhý snímek jejího středu. Smithsonian, list Koránu F1932.67.

Srovnat lze list z Firdausího „Šáhnáme“, který vznikl v Šírázu přibližně roku 1444 a uchovává jej Cleveland Museum of Art. Číslo 1945.169.a označuje líc pravého listu dvoustránkového frontispisu. Střed je prázdný. Katalog připouští, že místo mohlo být určeno pro jméno nebo portrét. Jde o možné využití volného pole. V dochovaném středu není nápis ani portrét, podle kterého by se dala určit osoba. Umístění listu v úvodní dvojstraně je uvedeno samostatně. Cleveland, šamsa ze „Šáhnáme“ 1945.169.a.

Co lze vidět na odděleném listu

Národní muzeum asijského umění při Smithsonian Institution katalogizuje F1933.3 jako oddělený list z neurčeného textu. Muzeum jej datuje do 13. nebo 14. století a uvádí jako místo původu Írán. Na líci je jedenáct řádků v jediném sloupci. Na rubu se nachází šamsa s pásem kúfského písma uvnitř dvou vnějších ozdobných rámů. Muzeum také zaznamenává, že medailon je upevněn na krémovém papíře. Lze tedy popsat současný líc a rub, polohu písma i stavbu ornamentu. Katalog neudává původní místo odděleného listu v knize. Smithsonian, oddělený list F1933.3.

Pás kúfského písma ukazuje, proč má smysl prohlédnout si okraj stejně jako střed. Muzeum identifikuje slova, která se v pásu opakují. Přítomnost písma tedy můžeme doložit i v situaci, kdy původní text listu není určený. Název písma popisuje tvar znaků a způsob jejich provedení. Význam slov a jejich vztah k rukopisu je třeba zkoumat na základě dalších podkladů. Průvodce kúfským písmem a dalšími kaligrafickými styly ukazuje příklady rozdílů v podobě znaků.

Jak popsat šamsu v katalogu nebo u obrázku

Začněte celým listem. Určete rozetu a její okraje, potom zaznamenejte polohu nápisu nebo portrétu. Úvod svazku může obsahovat několik druhů výzdoby. U „Padshahnamy“ rozměry pole a listu umožňují odlišit malovanou plochu od okolního papíru. U výřezu si ověřte velikost celého listu, než jej srovnáte se „Šáhnáme“ nebo jiným rukopisem. Zapište číslo a stranu listu, pokud jsou známy. 1v označuje rub prvního listu a 2r líc druhého. Pořadí ve svázané knize nebo doložená digitální rekonstrukce ukáže, co zdobené straně předcházelo a co po ní následovalo. Průvodce listy a stavbou rukopisů Koránu vysvětluje rozdíl mezi listem a stranou.

Když je úvodní poloha doložena, uveďte svazek či dílo, které rozeta otevírá. Pokud byl některý prvek přidán později, převezměte samostatná data strany, výzdoby a doplňku z katalogu, jsou-li k dispozici. Popisek odděleného listu může znít „Malovaná šamsa na rubu odděleného listu, Smithsonian F1933.3“. Pokud se podaří novými doklady určit původní pořadí nebo mecenáše, připojte údaj s jeho zdrojem. Datovaný kolofon, vlastnická značka nebo odpovídající list mohou poskytnout informace, které se ze samotného obrysu rozety vyčíst nedají. Průvodce proveniencí rukopisů a katalogovými záznamy.