Co je mushaf: text Koránu, fyzické knihy a rukopisné listy
Význam slova mushaf a rozdíl mezi textem Koránu a jeho fyzickou kopií. Co znamenají list, stránka a svazek a co skutečně datují muzejní záznamy.
Mushaf je fyzický písemný exemplář Koránu, zejména popsané listy shromážděné do knihy. Korán označuje posvátný text i jeho recitaci; mushaf obrací pozornost k hmotnému exempláři, který text nese. Rozlišení pomáhá při porovnání tištěné knihy, ručně psaného svazku, dochovaného listu a digitálního snímku rukopisu.
Jeden text může být zachycen v mnoha fyzických exemplářích. Ty se mohou lišit rozměry, materiálem, písmem, výzdobou i rozvržením stránky. Každou změnu vzhledu přitom není důvod považovat za změnu slov Koránu. Nejprve je třeba určit, zda se otázka týká obsahu, nebo podoby konkrétní knihy.
Mushaf a Korán pojmenovávají související věci na různých úrovních
Heslo mushaf v encyklopedii TDV vymezuje knihu prostřednictvím shromážděných popsaných listů. Množné číslo je masáhif. V běžné řeči člověk může fyzickou knihu nazvat prostě Koránem. Mushaf poskytuje přesnější výraz tehdy, když se rozhovor týká samotného hmotného předmětu.
Úvod k výstavě Smithsonian The Art of the Qur’an spojuje označení Korán se čtením či recitací. Vysvětluje tak ústní i hmotné dějiny posvátného textu. Věřící se s ním nesetkávají pouze v knize, přesto může mít konkrétní svazek vlastní historii výroby, vlastnictví a používání.
Představte si porovnání dvou tištěných exemplářů. Jeden má velká písmena a široké mezery, druhý je malým cestovním vydáním. Označení obou knih jako masáhif neznamená, že se musejí shodovat jejich stránkování, řádkové zlomy nebo vnější rozměry. K určení pasáže potřebujete jiný údaj než k popisu velikosti knihy.
Zde používáme mushaf pro hmotný exemplář a Korán pro text či posvátné Písmo tam, kde na rozdílu záleží. Nevyžadujeme, aby běžní mluvčí vždy dodržovali toto odborné dělení. Jde o pomůcku k porozumění katalogům a pokynům ke čtení, nikoli o opravu každého běžného užití slova.
Stránka, list, bifolium a svazek jsou různé jednotky
Stránka je jedna strana listu. List má obvykle dvě stránky; bifolium tvoří přeložený arch se dvěma listy a čtyřmi stránkami. Svazek je svázaná fyzická jednotka. Může obsahovat celý text, jeho část nebo materiál dodatečně spojený dohromady. Samotný počet svazků proto neprozradí, kolik textu Koránu se zachovalo.
Často kladené otázky Birminghamské univerzity uvádějí jasný příklad: MINGANA Islamic Arabic 1572a tvoří dva listy, tedy jedno bifolium se čtyřmi stránkami. Obsahují části súr 18, 19 a 20. Jde o fragment, nikoli úplný fyzický Korán, přestože se běžně používá pojmenování Birminghamský Korán.
| Jednotka | Co se počítá | Co údaj sám nedokládá |
|---|---|---|
| Stránka | Jedna strana listu | Celou kapitolu nebo úplný text |
| List neboli folio | Fyzický list se dvěma stranami | Úplný svazek |
| Bifolium | Dva spojené listy se čtyřmi stránkami | Nedotčený rukopis |
| Svazek | Svázaná hmotná jednotka | Přítomnost celého textu |
Toto rozlišení brání jednoduchým chybám v popiskách. Fotografie dvou protilehlých stránek automaticky nezobrazuje dva samostatné listy. Katalogové označení folia také nelze převyprávět jako objev úplné knihy. Nejprve určete hmotnou jednotku a teprve potom pasáž, kterou zachovává.
Korán může mít podobu jediného svazku i vícedílného souboru
Běžné dělení do třiceti částí, nazývaných adžzá, pomáhá rozvrhnout četbu na měsíc. Džuz označuje část textu; neznamená povinnost vytisknout každý exemplář ve třiceti samostatných knihách. Jedna vazba může části vyznačovat uvnitř, zatímco historický soubor je může rozdělit mezi jednotlivé svazky.
Stránka výstavy Smithsonian Ink and Gold představuje části třicetidílného Koránu, který opsal Alí al-Husajní v Mosulu v listopadu 1310, tedy v měsíci radžab roku 710 hidžry. Příklad spojuje se záznamem Muzea tureckého a islámského umění TIEM 540. Jde o konkrétní doložený soubor, nikoli pravidlo pro všechny tehdejší exempláře.
U zadání ke čtení zjistěte, zda se pokyn týká kapitoly, číslované části nebo stránky určitého vydání. Pokud učitel zadá džuz, převzetí čísla stránky z jiné úpravy může vést na nesprávné místo. K identifikaci verše uchovejte číslo súry a verše vedle případného stránkového odkazu.
Orientační značky, vysvětlivky a úprava stránek se mohou mezi vydáními a tradicemi lišit. Přečtěte si legendu místo předpokladu, že každý barevný znak představuje nové slovo textu. Související otázku úvodní formule a jejího číslování rozebírá náš průvodce bismilláh a úplnou basmalou.
Modrý Korán ukazuje vliv materiálu na vzhled stránky
List Modrého Koránu Met 2004.88 tvoří zlato a stříbro na pergamenu obarveném indigem. Muzeum jej datuje od druhé poloviny devátého do poloviny desátého století a jako místo výroby uvádí Tunisko, možná Kajruván. Nejistota o konkrétním městě musí zůstat patrná i v následném popisu.
Katalog popisuje nákladný vícesvazkový rukopis a upozorňuje na rysy obtížné pro neškoleného čtenáře: přizpůsobování tvarů písmen k vyrovnání délky řádků a chybějící rozlišovací značky. Tuto stránku nelze číst se stejnými očekáváními jako současné výukové vydání opatřené všemi obvyklými pomůckami.
Výrazná barva vypovídá o materiálovém řešení určitého rukopisu, nikoli o povinném vzhledu každého mushafu. Jiné exempláře využívají jiné podklady, písmo a výzdobu. Digitální snímek navíc proměňuje způsob prohlížení: dovoluje zvětšení, ale nepřenáší skutečnou velikost, hmotnost ani povrch originálu.
Náš přehled arabských kaligrafických písem rozlišuje několik známých názvů. Rozpoznání písma pomáhá stránku popsat. Samotný název stylu však neprokazuje přesný rok, původ ani ruku určitého písaře.
Co skutečně měří datování birminghamského rukopisu
Úvod Birminghamské univerzity uvádí radiouhlíkové rozmezí pergamenu 568–645 našeho letopočtu s pravděpodobností 95,4 procenta. Písmo označuje jako hidžází a listy řadí mezi nejstarší dochované koránské fragmenty. Rozmezí nelze zkrátit na jeden údajně přesný rok.
Univerzitní popis výzkumu a konzervace výslovně rozlišuje, co výsledek znamená: týká se smrti zvířete, jehož kůže se stala pergamenem. Neměří přímo okamžik nanesení inkoustu písařem. Samotný inkoust tímto postupem nebyl datován.
Pramen tak může dokládat časové rozmezí podkladu, aniž poskytuje přesný den opisování, jméno písaře nebo úplný řetězec vlastníků. Takové závěry potřebují další důkazy. Ani stáří fragmentu neznamená, že zachoval všechny části původně úplného svazku.
Slovo rukopis tedy zahrnuje několik otázek: podklad, napsaný text, ruku písaře a pozdější zásahy. Datování jedné složky automaticky nedatuje všechny ostatní. Přesná věta uvádí zkoumaný materiál společně se závěrem, aby čtenář nemusel hádat, k čemu se čísla vztahují.
Vazba, výzdoba a pozdější opravy potřebují vlastní popis
Dnešní desky nemusí být prvními deskami vyrobenými pro dané listy. Rukopis mohl být nově svázán kvůli ochraně, rozdělen nebo spojen s dalším materiálem. Birminghamská stránka například popisuje ochrannou vazbu islámského typu vytvořenou při odborné konzervaci. Moderní ochrana nedělá ze starého pergamenu moderní materiál.
Ze stejného důvodu nelze pouze podle pozdějších desek určit stáří textového bloku. Katalog může samostatně datovat písmo, iluminaci a vazbu. Zachovejte tyto rozdíly místo nepodložené věty, že všechny součásti vznikly současně. Pozdější úprava není automaticky chybou záznamu ani důkazem nepravosti staršího listu.
Vlastnické poznámky a nadační zápisy odpovídají na další otázky. Mohou dokumentovat pozdější život knihy, aniž pojmenují jejího prvního výrobce. Náš průvodce proveniencí rukopisů vysvětluje kolofony, nadační zápisy a sbírkové záznamy. Mushaf označuje druh hmotného exempláře, provenience cestu konkrétního předmětu.
Jak vybrat správný exemplář pro daný úkol
Začněte úkolem, nikoli nejzdobnějšími deskami. Student může potřebovat čitelné písmo, učitelem používanou tradici čtení a vysvětlení značek vydání. Badatel může potřebovat úplný katalog a snímky obou stran listu. Čtenář překladu musí odlišit arabský text, překladatelův výklad a případný komentář.
Uchovávejte odkazy společně s údaji o použitém exempláři. Pouhé číslo stránky může být nejasné pro člověka s jiným vydáním. Poznámka obsahující súru, verš a relevantní vydavatelské údaje se ověřuje snadněji. Jde o praktické studijní doporučení, nikoli o prohlášení náboženské nadřazenosti určité vazby nebo obchodního formátu.
Studium psané stránky a osvojování prosby jsou odlišné úkoly. Náš průvodce ranními duá odděluje doložené znění, čtecí pomůcky a význam. Stejnou pečlivost potřebujete, když vedle arabštiny stojí překlad, přepis nebo vysvětlivka. Jejich vzájemná blízkost neznamená totožnou funkci.
Uvažujme ilustrační výukovou situaci. Dva studenti mají najít stejný verš v knihách různé velikosti. Shodné číslo stránky nemusí pomoci, ale společný odkaz na súru a verš určuje pasáž nezávisle na sazbě. Pokud navíc porovnávají písmo nebo poznámku, potřebují uvést konkrétní vydání. Příklad rozlišuje dva druhy odkazu, nestanoví nový náboženský postup.
Podobně může badatel v digitální galerii najít čtyři soubory obrázků. Počet souborů se nemusí rovnat počtu fyzických listů: galerie může ukazovat obě strany, detail a celek. Než zapíšete rozsah rukopisu, přečtěte údaj instituce o jednotkách. Fotografie dokumentuje pohled na předmět, ale její souborové uspořádání není samo kodikologickým popisem.
Pro stručnou pracovní poznámku si oddělte obsah, fyzický rozsah a datovaný materiál. U birminghamského příkladu lze do první kolonky uvést části súr 18–20, do druhé dva listy a do třetí radiouhlíkový výsledek pergamenu. Tři údaje se doplňují, přesto si navzájem nemění význam. Takto uspořádané informace se také obtížněji omylem promění v tvrzení o úplné knize napsané v přesném roce.
Mushaf je tedy známým čtenářským předmětem a ve sbírkách také konkrétním hmotným dokladem. Uvádějte, co obsahuje, jak je uspořádán a které části byly skutečně datovány. Čtenář se tak dozví více než z hodnocení podle barvy, působivého tvrzení o stáří nebo prostého počtu knih.
Při předávání poznámky další osobě zachovejte také míru jistoty původního zdroje. Formulace „Tunisko, možná Kajruván“ poskytuje jinou informaci než jednoznačné „vyrobeno v Kajruvánu“. Podobně interval století není totéž co přesný rok a moderní ochranná vazba není původní středověká vazba. Stručnost popisky nemusí znamenat odstranění těchto rozdílů. Často stačí ponechat slova „možná“, „přibližně“ nebo samostatný údaj o pozdějším zásahu.
U digitálního studia si odkaz na katalog uložte vedle obrázku, nikoli pouze vedle názvu souboru. Záznam může vysvětlit, zda snímek zachycuje list, detail nebo část vícesvazkového souboru. Když se obrázek později objeví samostatně v prezentaci, právě tento odkaz umožní obnovit chybějící souvislosti a ověřit, co původní instituce skutečně tvrdila.
