Co je zarf? Držák šálku v osmanském kávovém servisu

Zarf je vnější držák malého šálku na kávu bez ouška. V osmanské době se při podávání kávy keramický nebo skleněný šálek, často označovaný jako fincan, vkládal do samostatného držáku, který se dal uchopit prsty. Dochovaly se prosté mosazné držáky ve tvaru šálku i zlaté obruby zdobené smaltem a drahými kameny.

Dva okraje na muzejní fotografii mohou patřit dvěma předmětům vloženým do sebe. Káva se nalévá do vnitřního šálku. Vnější držák šálek podpírá a poskytuje plochu, za kterou lze dvojici uchopit. Některé katalogy ukazují oba díly pohromadě. Jiné evidují držák, který se dochoval samostatně.

Jak šálek sedí uvnitř držáku

Při pohledu z boku má mnoho zarfů duté tělo, které je nahoře širší a směrem k nožce se zužuje. Spodní část šálku se opírá o vnitřní stěnu. Ayman M. Edris prozkoumal sedm mosazných držáků z depozitáře Al-Ašmúnein v egyptském Mallawí. Jeho nákresy ukazují šálek usazený nízko v držáku a část boku, která se dotýká vnitřní stěny. Jak velká část šálku vystupuje nad kovový okraj, závisí na rozměrech a tvaru obou předmětů. Ayman M. Edris, studie mosazných držáků šálků na kávu, Shedet 4

Metropolitní muzeum umění uchovává šálek a držák z 19. století připisované Turecku. Malovaný porcelánový šálek s glazurou 89.2.2162a je vysoký 3,5 cm a má průměr 5,6 cm. Prolamovaný, rytý a vykládaný stříbrný držák 89.2.2162b je vysoký 4,1 cm a má průměr 5,4 cm. Zaznamenaný průměr šálku je větší než průměr držáku. Jde o celkové rozměry obou samostatných předmětů. Pro představu o usazení je třeba porovnat užší spodní část šálku s otvorem a vnitřními stěnami držáku. Katalog neuvádí průměr šálku ve výšce, v níž se držáku dotýká. Metropolitní muzeum umění, šálek a držák, 89.2.2162a, b

Písmena a a b na konci čísel rovněž určují, ke kterému dílu patří jednotlivé výšky. Výšku sestavy nelze získat prostým součtem. Spodní část šálku totiž sestupuje dovnitř držáku, takže se jejich výšky částečně překrývají. Na fotografii z boku lze vyhledat hranici mezi stříbrem a porcelánem a podívat se, jak velká část šálku vystupuje nad kovový okraj.

Proč se držák hodil při podávání horké kávy

Průvodce výstavou Britského muzea Life in a cup popisuje, jak se jeden porcelánový šálek vkládal do druhého, aby si lidé chránili prsty. Uvádí také, že v 18. století se začaly šířit malé kovové držáky. Šálek šlo zvednout za vnější díl, bez přímého dotyku tenké stěny, která byla v kontaktu s horkou kávou. Po odložení na stůl nožka podpírala oba předměty. Dochované držáky ukazují tvar ploch, za něž se daly uchopit. Katalogy neuvádějí měření teploty těchto ploch po nalití kávy. Britské muzeum, Life in a cup, příprava a podávání kávy

U mosazných příkladů z Edrisovy studie je nožka dole širší než nahoře. Badatel spojuje tento tvar se stabilitou držáku a popisuje, jak část šálku vystupuje nad jeho okraj. Když se podíváte na tělo a nožku najednou, snáze si představíte, jak se šálek zvedal a pokládal. Místům, kde se lidé scházeli u kávy, se věnuje článek o osmanských kavárnách a veřejném životě. Edris, stavba a použití držáků z Al-Ašmúneinu

Jak se tvarovaly mosazné a stříbrné držáky

Mosazné příklady z Al-Ašmúneinu mají nožku, tělo a krátký spojovací díl. Na snímku spodní strany jednoho kusu je uprostřed nožky mělká prohlubeň. Edris ukazuje také pásy vystouplých bodů podél jejího okraje. V bočním pohledu lze odlišit téměř kuželovité tělo od krátké nožky pod ním. Výzdoba sleduje plochy, které zároveň slouží k usazení šálku a postavení sestavy na rovnou podložku. Edris, nákresy a fotografie mosazných držáků

U stříbrného držáku rozlišuje Metropolitní muzeum umění prolamování, rytí a vykládání. Prolamované otvory prostupují celou stěnou. Rytí na povrchu zanechává čáry nebo jiné značky. Při vykládání se do připravené prohlubně zasadí jiný materiál. Na jediném předmětu lze najít několik technik. Pohled dovnitř prázdného držáku ukazuje, kde leží otvory a výzdoba vzhledem ke stěně, která podpírá šálek. Průvodce po trzích a dílnách v islámském městě přibližuje prostředí, v němž obíhaly výrobky i znalosti potřebné k jejich výrobě. Metropolitní muzeum umění, záznam stříbrného držáku

Šálky a držáky se dostávaly na místo různými cestami

Průvodce Britského muzea uvádí mosazný zarf Af.373, připisovaný Egyptu, vedle šálku Af.3495 vyrobeného v Číně a získaného v Egyptě. Oba předměty datuje do let 1800–1860. Dalším příkladem je fialový míšeňský šálek vyrobený v Německu v letech 1800–1900 pro osmanský trh. Místo výroby se tedy mohlo lišit od místa získání. Šálky pro podávání kávy mohly putovat zdaleka. Egyptský držák i čínský šálek daroval Henry Christy a každý má vlastní muzejní číslo. K potvrzení, že je někdo kdysi používal jako pár, by byl potřeba zvláštní záznam spojující právě tyto dva předměty. Britské muzeum, výstavní průvodce se šálky a držáky

Dochovaly se také šálky spojované s dílnami v osmanském světě. Louvre eviduje pod číslem MAO 936/824 úlomek šálku na kávu z 18. století pocházející z Kütahye. Jde o keramiku bohatou na oxid křemičitý, malovanou pod průhlednou glazurou. Největší uvedená šířka se týká dochovaného úlomku. Abychom věděli, jak se šálek vešel do držáku, potřebovali bychom rozměry celého šálku. Záznam poskytuje doložené místo původu keramické části. Článek o jemenském přístavu Mokka a obchodu s kávou sleduje cestu zrn, z nichž se takový nápoj připravoval. Louvre, úlomek kávového šálku z Kütahye, MAO 936/824

Britské muzeum popisuje také drobné glazované šálky známé jako haysi. V jemenském hrnčířském středisku Hays se vyráběly ve velkém množství už v polovině 16. století. Stejný název se používal i pro šálky vyrobené jinde. Průvodce uvádí samostatný příklad šálku s ouškem As1967,03.40, který vznikl v Hays v padesátých nebo šedesátých letech 20. století. V tomto záznamu označuje Hays místo výroby konkrétního předmětu. Typové označení haysi mělo širší platnost. U zeměpisného názvu na popisce je třeba zjistit, zda se týká výroby šálku, výroby držáku, nebo označení určitého druhu předmětů. Britské muzeum, Life in a cup, šálky haysi

Tyto záznamy dávají názvům míst tři různé role. U šálku Af.3495 je Čína místem výroby a Egypt místem získání. Německo označuje místo výroby míšeňského šálku, zatímco osmanský trh byl jeho zamýšleným odbytištěm. Hays je doloženým místem výroby šálku As1967,03.40. Při čtení muzejní popisky je užitečné všimnout si slov u názvu místa, i když ve vitríně stojí vedle sebe více předmětů.

Smaltované držáky ze Ženevy

Khalili Collections evidují pod číslem SW 180 tři zarfy vyrobené v Ženevě v polovině 19. století. Mezi materiály skupiny jsou pozlacené a malované opálové sklo, smaltované zlato a drobné perly. Podle popisu mohli zlatníci přidávat na kovovou obrubu smaltované destičky, prolamované části nebo drahé kameny. Sbírka tyto výrobky zasazuje do kontextu vývozního obchodu. Na jedné popisce se tak může objevit osmanské označení součásti kávového servisu i místo výroby ve Švýcarsku. Khalili Collections, tři zarfy, SW 180

Jiný ženevský zarf v Museum Collection je vysoký 5,7 cm. Podle záznamu byl vyroben pro turecký trh v první třetině 19. století. Prolamované zlaté tělo má oválná pole s hudebními nástroji na barevném smaltovaném pozadí. Pouzdro z červené kůže je vyložené látkou a přizpůsobené tvaru držáku. Po zavření držák obepíná a slouží k jeho uložení. Při podávání kávy se šálek vkládá přímo do zlatého držáku. Museum Collection, ženevský zarf s tvarovaným pouzdrem, MC1178

Příklad ze sultánovy sbírky

Zarf OA 8032 z Louvru je zlatý držák z 19. století na nízké nožce. Je vysoký 5 cm a má průměr 5,2 cm. Podle záznamu se vinuté řady se smaragdy střídají s vinutými řadami diamantů broušených do růžice. Nahoře jsou květinové ozdoby z diamantů. Pod výzdobou je stále patrné tělo pro šálek a nožka. Tento předmět ukazuje, kolik detailů mohl zlatník umístit na malý držák. Louvre, zarf se smaragdy a diamanty, OA 8032

Tentýž záznam sleduje cestu držáku ze sbírky sultána Abdülhamida II. přes prodej jeho šperků v Paříži v roce 1911 a sbírku Georgese Heina až k předání muzeu na základě odkazu v roce 1929. Tato data patří k dějinám vlastnictví předmětu. Výrobu muzeum datuje do 19. století. Záznam uvádí dřívější vlastníky a údaje o prodeji. Jméno konkrétního tvůrce v něm chybí. Louvre, historie vlastnictví OA 8032

Čeho si všimnout na výstavě o podávání kávy

Začněte u okraje šálku a najděte čáru, kde se keramika nebo sklo setkává s kovem. Potom se podívejte z boku. Pokud šálek vyčnívá nad krátké prolamované tělo s nožkou, může být zasazen do samostatného držáku. Je-li držák prázdný, fotografie vnitřku ukáže, kde by spočívala spodní část šálku. Než začnete odhadovat rozměry z fotografie, ověřte čísla obou dílů. Výška celé sestavy a výška jednotlivého dílu označují odlišná měření.

Na historické ilustraci je možné vidět, kde držák stál ve vztahu ke konvici, tácu a jiným součástem kávového servisu. Na vyobrazení z 19. století, které reprodukuje Edris, je šálek jednou zasazený v držáku a podruhé jsou oba díly ukázány zvlášť. Obě uspořádání pomáhají rozeznat vnější díl. Článek o ilustrovaných osmanských kronikách a obřadech ukazuje, jak číst umístění a seskupení předmětů na dobových obrazech. Katalogový záznam pak doplní materiál a doloženou historii konkrétního předmětu. Edris, obr. 1, historické vyobrazení kávového servisu

Doložená je i živá tradice. Mezivládní výbor UNESCO v roce 2013 zapsal kulturu a tradici turecké kávy na Reprezentativní seznam nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Rozhodnutí popisuje podávání kávy v malých šálcích s vodou a společná setkání u nápoje. Zápis se týká tohoto zvyku. Materiál, dataci a doložené vlastníky určitého držáku lze vyhledat například v záznamech Louvru nebo Metropolitního muzea umění. UNESCO, rozhodnutí 8.COM 8.28

Muzejní záznamy a výzkum zarfů

• Metropolitní muzeum umění, šálek a držák uvádí oddělené rozměry a materiály porcelánového šálku a stříbrného držáku.
• Ayman M. Edris, mosazné držáky šálků na kávu porovnává stavbu sedmi kusů uchovávaných v Egyptě.
• Britské muzeum, Life in a cup popisuje šálky, držáky i jejich výstavní uspořádání v oddílu o přípravě a podávání kávy.
• Khalili Collections, tři zarfy popisují materiály ženevské skupiny a vývozní obchod.
• Museum Collection, zarf s hudebními nástroji dokládá smaltovanou výzdobu, místo výroby a pouzdro.
• Louvre, zarf OA 8032 uvádí rozměry, materiály a historii vlastnictví.