Proč muslimové po kýchnutí říkají alhamdulillah

Proč muslimové po kýchnutí říkají alhamdulillah

Muslim Post Editorial Desk@muslimpost

Přečtěte si tři věty po kýchnutí, kdo je říká a co hadísy uvádějí o tichu či opakovaném kýchání.

Muslimové po kýchnutí říkají alhamdulillah, protože podle hadísu učil Prorok Muhammad člověka po kýchnutí chválit Alláha. Kdo tuto chválu zaslechne, může odpovědět yarhamukallah a poprosit Alláha o milosrdenství pro toho, kdo kýchl. První člověk pak může prosit o vedení a dobré poměry pro posluchače. Podání od Abú Hurajry v Sahíh al-Buchárí uvádí tři věty v tomto pořadí.

Jiná slova má ten, kdo kýchl, a jiná ten, kdo ho slyšel. K porozumění pomáhá vědět, kdo kterou větu pronáší. Jediný překlad typu „na zdraví“ toto rozdělení nezachytí. Arabština a přibližné čtení níže vycházejí ze znění citovaného podání. Český text popisuje význam každé věty.

Co znamená alhamdulillah po kýchnutí

Alhamdulillah znamená „Chvála náleží Alláhovi“. V Sahíh al-Buchárí 6224 Abú Hurajra uvádí, že člověk, který kýchl, nejprve řekne tato slova:

الْحَمْدُ لِلَّهِ

Přibližné čtení je al-ḥamdu lillāh. Jde o chválu určenou Alláhovi. Tato věta zazní od člověka, který kýchl, i když je sám nebo nikdo neodpovídá. Chvála v hadísu přichází dříve než reakce druhého. Průvodce výrazem alhamdulillah a dalšími známými arabskými výrazy ukazuje jeho použití i v jiných situacích.

Když v latince najdete více zápisů, porovnejte je s arabskou větou. Jednoslovné alhamdulillah a oddělené al-hamdu lillah mohou označovat tentýž text. Překlad vysvětluje význam a přepis přibližuje zvuk. V poznámce pro člověka, který se slova učí, pomáhá dát arabštinu, přepis a český význam na tři různé řádky.

V sousedním záznamu Sahíh al-Buchárí 6223 patří praxe do kapitoly o kýchání a zívání. Pokyn k odpovědi po kýchnutí zahrnuje to, že někdo chválu uslyší. Pokud vás zajímá důvod, proč se slova používají, v 6223 uvidíte, kde se učení objevuje, a v 6224 celou výměnu. Před předáváním dalšího vysvětlení si přečtěte příslušné věty v obou záznamech.

Při hledání podle přepisu můžete narazit na výraz v textech zcela bez souvislosti s kýcháním. Pro tuto situaci se pak orientujte podle čísla podání. Vedle přepisu si můžete zapsat i roli mluvčího. Pokud čtete poznámky až později, role vám připomene, že první slova vycházejí od toho, kdo kýchl.

Jestliže si na webu otevřete anglickou vstupní stránku sbírky, dalším krokem je najít konkrétní číslo a přečíst si, kdo v podání vystupuje. V poznámce k číslu 6224 může stát jméno Abú Hurajry a vedle něho první arabský řádek. Rovnou pak najdete zdroj i při použití českého nebo jiného přepisu.

Co říká člověk, který chválu uslyší

Tentýž hadís dává posluchači krátkou prosbu. Když člověka po kýchnutí slyšíte chválit Alláha, je v podání uvedena tato odpověď:

يَرْحَمُكَ اللَّهُ

Přibližné čtení je yarḥamuka llāh, běžně psáno yarhamukallah. Znamená „Kéž se nad tebou Alláh smiluje.“ Posluchač to říká člověku, který kýchl. V textech o etiketě se této prosbě říká tašmít. Egyptský úřad Dar al-Ifta jej ve svém arabském stanovisku o odpovědi po kýchnutí vysvětluje právě odkazem na tuto výměnu.

V rozhovoru stojí věta na podobném místě jako české „na zdraví“. Má konkrétní význam prosby o Boží milosrdenství pro osloveného. Při nácviku s dalším člověkem k ní napište „posluchač“. Ten, kdo kýchl, už řekl první větu. Stejně lze rozlišit mluvčí u dalších příkladů dua neboli osobní prosby v běžném rozhovoru.

V běžné češtině se člověku může chtít odpovědět automaticky, jakmile uslyší kýchnutí. Když se však učí rozhovor podle podání, může zkusit krátkou scénku. Druhý účastník se ozve až po prvním řádku. Snáze si tak připomene, komu je prosba o milosrdenství určena, i proč je ve zdroji chvála slyšet před odpovědí.

Jak může odpovědět člověk, který kýchl

Když posluchač poprosí Alláha o milosrdenství, podle zprávy člověk po kýchnutí odpoví prosbou za posluchače:

يَهْدِيكُمُ اللَّهُ وَيُصْلِحُ بَالَكُمْ

Přibližné čtení je yahdīkumu llāhu wa yuṣliḥu bālakum. Věta žádá Alláha, aby oslovené vedl a dal jejich záležitosti do pořádku. V překladu se může mluvit o zlepšení jejich stavu. Jsou to způsoby, jak vysvětlit závěrečnou žádost. Třetí větu říká tentýž člověk, který pronesl první.

Jiná dochovaná úvodní formulace chválí Alláha za všech okolností. Džámiʿ at-Tirmidhí 2960 uvádí toto znění od Abú Ajjúba a zachovává obě odpovědi. Výklad etikety při kýchání od úřadu muftího malajsijských federálních území se zabývá kratším i delším úvodem. Pokud znění neznáte, podívejte se, která věta je uvedena v prameni, a pak se vraťte k rolím mluvčích. Také další běžné formule chvály mají své okolnosti a zdroje.

Na cvičný list se dá napsat chvála člověka, který kýchl, prosba posluchače o milosrdenství a nakonec odpověď prvního člověka. Vedle arabštiny můžete uvést stručný význam. V rozhovoru mohou všechny tři věty zaznít rychle. Když víte, co kdo dělá, můžete výměně rozumět i bez listu před sebou.

Pokud si lidé střídají role, při druhém průchodu si mohou vyměnit první a druhou roli. Jeden účastník tak vyzkouší chválu a závěrečnou prosbu, druhý odpověď s milosrdenstvím. Pomáhá to zejména tam, kde někdo zná jen prostřední větu a chce zjistit, jak na ni ve zdroji navazuje závěr.

Proč se někdy používá delší první věta

Po alhamdulillah zazní občas ještě několik slov. Doplnění v podání od Abú Ajjúba se vztahuje k chvále za všech okolností. V Džámiʿ at-Tirmidhí 2738 vypráví Náfiʿ další rozhovor. Někdo kýchl poblíž Ibn Umara, chválil Alláha a přidal pozdrav pokoje Poslovi. Ibn Umar vzal slova na vědomí a pak uvedl formulaci, které se pro kýchnutí naučil. Jeho delší verze vyjadřuje chválu Alláha za všech okolností.

Podání odpovídají na otázku po významu i po původu znění. Kratší a delší úvod chválí Alláha. Delší zmiňuje všechny okolnosti. Buchárí 6224 podává krátké znění a at-Tirmidhí má vlastní záznamy o delším. Při popisu jednoho z nich zachovejte jeho formulaci a číslo. Ve shrnutí lze dát obě znění zvlášť s odkazy na jednotlivé prameny.

Na listu k výslovnosti se dají začátky oddělit. Pokud si čtenáři zkoušejí výměnu podle Buchárího, mohou nejprve číst krátké znění. Druhé označte jako variantu od at-Tirmidhího. Prodlužuje první chválu. Prosba o milosrdenství dál patří k člověku, který chválu uslyšel.

V čtenářském zápisu lze k delšímu úvodu přidat drobný štítek se jménem Abú Ajjúba nebo Náfiʿa a příslušným číslem. Pokud další čtenář použije jiný přepis, můžete otevřít záznam a porovnat, odkud pocházejí slova o všech okolnostech. Pomůže to lépe než hledat dva zápisy bez čísla a hádat, zda jde o stejné podání.

Jak je to při kýchnutí bez slyšitelné chvály

Sahíh al-Buchárí 6225 popisuje dva lidi, kteří kýchli v přítomnosti Proroka. Odpověděl jednomu a na otázku po důvodu vysvětlil, že jeden chválil Alláha a druhý nikoli. Sahíh Muslim 2992 zaznamenává stejné rozlišení v příběhu o Abú Músovi, který jednomu odpověděl a druhému své rozhodnutí vysvětlil.

V příbězích přichází konkrétní odpověď posluchače po chvále. Od vedlejšího stolu můžete zaslechnout kýchnutí a být příliš daleko, abyste slyšeli tiše vyslovená slova. Víme pak, co jsme slyšeli, kdežto slova druhého zůstávají nejistá. Když vysvětlujete postup začátečníkovi, uveďte podmínku z podání a vycházejte z toho, co je skutečně slyšet.

V každém záznamu je situace i její vysvětlení. Schéma „kýchnutí, pak na zdraví“ snadno skryje roli i okamžik. Příručka k určení a ověření hadísu vysvětluje, jak uchovat odkaz, aby se tyto údaje daly ověřit i při pozdějším čtení.

Do výukového přehledu se hodí připomenutí, že mlčení je situace popisovaná v jiných záznamech než plná výměna. Pokud se někdo zeptá, jak hadís odlišuje dvě kýchnutí, otevřete nejprve Buchárí 6225. Pokud chce vědět, jaká jsou přesná slova celého sledu, začněte u 6224. Každý odkaz mu umožní ověřit ten detail, který právě hledá.

Co zdroje říkají o opakovaném kýchání

Sunan Ibn Mádža 3714 vypráví o odpovědi dané až třikrát a následně popisuje opakovanou situaci jinak. Úřad malajsijského muftího se o tento záznam opírá při rozboru reakce posluchače. Po opakovaném kýchání uvádí prosbu za zdraví člověka. Chvála zůstává slovy toho, kdo kýchl.

Egyptský Dar al-Ifta shrnuje podání a právní výklady, které mluví o dvou či třech odpovědích. Také popisuje prosbu za uzdravení po této hranici. Při zmínce o počtu si ověřte, o které větě je řeč. Úvodní chválu vyslovuje člověk po kýchnutí. Počet se v těchto výkladech týká opakování běžné odpovědi posluchače. Z podání lze vyčíst způsob odpovědi. Z počtu odpovědí nelze určit zdravotní stav druhého člověka.

V rodině či studijní skupině si někdo může pamatovat dvě odpovědi a jiný tři. Uveďte odděleně Ibn Mádžovo podání pro znění o třech a Dar al-Ifta pro jeho výklad několika podání. Odkaz u čísla ukazuje, odkud údaj pochází. Pořadí samotné krátké výměny se přitom učíte z jejího vlastního záznamu.

Pokud se skupina při čtení zastaví u údaje o třech odpovědích, podtrhněte ve výpisku jméno člověka, který odpovídá. Doplňte, že zde jde o obvyklou odpověď posluchače. Čtenář pak může vnímat prosbu za uzdravení v pozdější fázi rozhovoru a zároveň si spojit slova chvály s člověkem, který kýchl.

Zakrytí tváře při kýchnutí a ohleduplná výměna

V Džámiʿ at-Tirmidhí 2745 Abú Hurajra uvádí, že si Prorok zakrýval tvář rukou nebo oděvem a tlumil zvuk kýchnutí. Je to další příklad chování. Tento záznam popisuje kýchnutí samotné, kdežto Buchárí 6224 uvádí slova, která přicházejí po něm.

U odkazu na způsob zakrytí je možné zaznamenat zvlášť, kterého okamžiku se příklad týká. Tak lze ve skupině probírat ohleduplnost při kýchnutí a potom se vrátit k otázce, co lidé říkají po něm. Obě informace jsou krátké, ale patří ke dvěma různým účelům výuky.

Při opakování zkuste projít celou výměnu v pořadí. První člověk přečte chválu, druhý prosbu o milosrdenství a první závěrečnou prosbu. Pak otevřete Buchárí 6224 a pořadí zkontrolujte. Pokud se ptáte na ticho nebo opakování, přidejte jejich vlastní záznam. Čtenář rozpozná, který pramen obsahuje tři věty a který se věnuje zvláštní situaci.