
Tři druhy hadždže: tamattu, kirán a ifrád
Porovnejte úmysl, vstup do stavu ihrámu, jeho ukončení a podmínky poutní oběti podle Koránu 2:196 a oficiálních příruček.
Tři druhy hadždže se nazývají tamattu, kirán (Qiran) a ifrád. Při tamattu poutník vykoná umru, ukončí ihrám a v téže poutní sezóně vstoupí do ihrámu znovu kvůli hadždži. Při kiránu spojuje umru a hadždž v jednom nepřerušeném stavu ihrámu. Při ifrádu vstupuje do tohoto stavu pouze kvůli hadždži. Poutní oběť se nazývá hady. Je zpravidla součástí tamattu a kiránu, pokud poutník splňuje podmínky uvedené dále. Samotná volba ifrádu tuto povinnost nezakládá.
Rozdíl si lze zapamatovat dvěma otázkami. S jakým úmyslem se poutník uvedl do stavu ihrámu? Ukončil ho po umře a před hadždžem? Průvodce Nusuk obřady hadždže představuje tři formy pomocí těchto rozdílů. Anglická příručka pro poutníky ze Spojeného království na webu saúdského ministerstva pro hadždž a umru popisuje stejné rozlišení v části o vstupu do ihrámu a znovu je vysvětluje při popisu začátku hadždže.
Jak se liší tři druhy hadždže
- Tamattu. Nejprve umra, pak ukončení ihrámu a později nový vstup do ihrámu kvůli hadždži. Jsou-li splněny podmínky, obvykle se vyžaduje hady.
- Kirán. Umra a hadždž jsou spojené. Ihrám pokračuje do obřadů hadždže bez ukončení mezi oběma poutěmi. Jsou-li splněny podmínky, obvykle se vyžaduje hady.
- Ifrád. Ihrám je určený jen pro hadždž a trvá i na začátku jeho obřadů. Z volby této formy samé povinnost hady nevzniká.
Ihrám je stav obřadního zasvěcení, do něhož člověk vstupuje při pouti. Příručky tímto slovem označují také oděv, který se v tomto stavu nosí. Zde jde o stav, k němuž patří úmysl a určitá omezení. Obléci si bílé látky při přípravě a skutečně vstoupit do ihrámu jsou dva různé kroky. Míkát je stanovené místo nebo hranice pro vstup do ihrámu na příslušné trase. Při čtení pokynů pro konkrétního člověka je důležitá jeho cesta i okolnosti.
Umra má vlastní obřady. Patří k nim tawáf, obcházení Kaaby, a sa‘í, cesta mezi Safá a Marwou. Součástí hadždže je například pobyt na Arafátu v určeném čase. Všechny tři formy zahrnují hadždž a jeho hlavní obřady. Článek o pěti pilířích islámu vysvětluje, jaké místo má hadždž v náboženské praxi muslimů.
Když se stejný název obřadu objeví ve dvou programech, ještě z toho nelze určit formu pouti. Například tawáf se uvádí u umry i hadždže. Při porovnávání je třeba zjistit, k jakému úseku patří, s jakým úmyslem se do ihrámu vstoupilo a zda mezi poutěmi skončil.
V tamattu jsou dva vstupy do ihrámu s přestávkou
Při tamattu je prvním úmyslem vykonat umru v měsících hadždže. Druhým úmyslem je vykonat hadždž v témže roce. Poutník dokončí obřady umry a ukončí stav ihrámu. Mezitím se zpravidla může vrátit k činnostem, které ihrám omezuje. Na začátku hadždže vstoupí do tohoto stavu znovu. Nusuk uvádí, že poutník, který umru dokončil a čeká na hadždž v Mekce, do něj podruhé vstoupí z Mekky.
Představte si poutníka v Mekce. Umru už dokončil, ukončil ihrám a čeká na obřady hadždže. Krokem, který označuje tamattu, je nový vstup do ihrámu s úmyslem vykonat hadždž. Průvodce umrou od vstupu do ihrámu po dokončení obřadů popisuje první část tohoto postupu. Pro rozlišení jsou důležité ukončení stavu a nový úmysl. Délka přestávky se může lišit.
Džábirův záznam v Sahíh Muslim 1218a vypráví o lidech, kteří vykonali své obřady jako umru, vyšli z ihrámu a později se do něj vrátili kvůli hadždži. Také uvádí, že Prorok a ti, kdo přivedli obětní zvířata, tehdy v ihrámu zůstali. Jde o okolnosti pouti, již popsal Džábir. Současné náboženské příručky samostatně rozebírají, kdo má povinnost přinést hady a za jakých podmínek.
Pokud si vyprávění čtete ve skupině, označte v něm místo, kde lidé z ihrámu vyšli, a pozdější místo, kde už do něj vstupují kvůli hadždži. Společně ukazují, kde se v popisu nachází přestávka. Text o poutnících, kteří ve stavu setrvali, je užitečné číst v jeho vlastním kontextu.
Kirán spojuje umru a hadždž v jednom ihrámu
V obvyklém výkladu kiránu vstupuje poutník do ihrámu s úmyslem spojit umru a hadždž. Zasvěcený stav trvá i na začátku obřadů hadždže. Dva lidé mohou přijít brzy a oba nakonec vykonat umru i hadždž. Kdo je spojí a v ihrámu zůstane, postupuje jinak než člověk, který umru dokončí, ukončí ihrám a později do něj znovu vstoupí.
Egyptský úřad Dar al-Ifta v popisu tří forem uvádí i případ, kdy poutník původně vstoupil do ihrámu pro umru a následně přidal úmysl vykonat hadždž. V přehledu obřadů upřesňuje, že k tomu dojde před začátkem tawáfu umry. Podrobnosti změny úmyslu patří do náboženského výkladu pro konkrétní případ. Základní podmínkou takového spojení je, že k němu dojde ještě před ukončením ihrámu.
Kirán a ifrád mohou při společném programu hadždže vypadat podobně. V obou případech poutníci zůstávají v původním stavu, když člověk při tamattu do ihrámu vstupuje znovu. Liší se úmysl a zpravidla i podmínky poutní oběti. Přehled obřadů hadždže a umry od Dar al-Ifta popisuje, kdy se koná sa‘í a k jakému obřadu se počítá. Určuje také rozdíl mezi částečným a úplným ukončením ihrámu při hadždži. Jde o dvě etapy hadždže. Při tamattu dochází k prvnímu úplnému ukončení už po umře.
Při ifrádu se do ihrámu vstupuje pouze kvůli hadždži
Poutník při ifrádu vstupuje do ihrámu výhradně pro hadždž a je v něm i při zahájení jeho obřadů. Zvolit ifrád samo o sobě neznamená povinnost přinést hady. Dobrovolná oběť a odčinění za jinou okolnost obřadu mají vlastní pravidla. Nusuk vychází z úmyslu vykonat jen hadždž. Dar al-Ifta uvádí, že někteří znalci náboženského práva popisují i samostatnou umru po hadždži. Jiní říkají ifrád také hadždži bez následné umry. V obou případech je první ihrám určený pro samotný hadždž.
Malajsijský úřad pro islámský rozvoj pracuje s ifrádem jako příkladem ve svém úvodu do hadždže v malajštině. Začíná úmyslem poutníka na míkátu a popisuje, jak poutník zůstává v ihrámu při obřadech včetně pobytu na Arafátu. Tato posloupnost ukazuje, jak vypadá vstup do ihrámu jen pro hadždž.
Podání od Áiši v Sahíh al-Buchárí 1562 připomíná různá předsevzetí na rozlučkové pouti. Někteří lidé vstoupili do ihrámu pro umru, jiní pro obě poutě a další pro hadždž. Sbírka uvádí podání v kapitole o třech formách. Při odkazu můžete zvlášť uvést nadpis kapitoly a to, co vypráví Áiša. Podání uvádí úmysly a to, do kdy setrvali v ihrámu lidé, kteří zamýšleli hadždž nebo obě poutě.
Najdete-li v programu po hadždži umru, podívejte se, zda je uvedená jako samostatný obřad. Pozdější datum samo nevysvětluje původní úmysl. Pro srovnání textů al-Buchárího a Muslima popisuje průvodce texty a předáváním hadísů, jak společně zaznamenat název sbírky, číslo a vypravěče.
Kdy se uplatňuje hady a co říká Korán 2:196
Korán 2:196 mluví o dokončení hadždže a umry pro Alláha a rozebírá několik případů. Jedna část se věnuje lidem, kterým něco brání vykonat obřady až do konce. Později se verš zabývá umrou před hadždžem a uvádí oběť. Kdo ji nemůže opatřit, podle této části drží tři dny půstu při hadždži a sedm po návratu. Je tu také podmínka týkající se rodin, které žijí poblíž Posvátné mešity.
Ve výkladu vydaném egyptským úřadem Dar al-Ifta Alí Gomaa vztahuje oběť a při nemožnosti ji opatřit i náhradní půst na tamattu a kirán a uvádí výjimku pro obyvatele Mekky. Verš dává podklady o oběti, půstu a bydlišti. Výklad ukazuje, jak je instituce používá na jmenované formy. Přehled Dar al-Ifta přidává podmínku pro tamattu. Jím popsaná povinnost platí pro člověka, který nebydlí v Mekce a mezi umrou a hadždžem se nevrátil do své země. Přesné požadavky na bydliště, cestu a termíny půstu se řeší s náboženskou autoritou, podle níž poutník postupuje.
Hady zde znamená poutní oběť. Udhíja je oběť o svátku Íd al-Adhá a má vlastní pravidla. Výklad udhíji od Dar al-Ifta ji odlišuje od obětí při tamattu a kiránu. Článek o dvou svátcích Íd nabízí širší souvislosti. Korán 22:36–37 mluví o nasycení potřebných a o významu zbožnosti při oběti.
U verše 2:196 má smysl uvést, zda čtenář cituje místo o překážce, nebo část o umře před hadždžem. O oběti se mluví v obou, ale jen u druhé lze na tomto místě hledat údaj o třech a sedmi dnech půstu a podmínku bydliště.
Jak číst názory na to, která forma má přednost
Když někdo označí určitou formu za vhodnější, zjistěte, od koho výklad pochází a s jakými okolnostmi počítá. Podle Dar al-Ifta upřednostňují málikovští a šáfi’ovští znalci práva ifrád, hanafíjští kirán a hanbalovští tamattu. Jde o preference, jak je podává uvedená instituce. K určení konkrétní formy slouží úmysl a sled vstupů do ihrámu a výstupů z něj.
V kurzu nebo při rozhovoru o programu se dá zaznamenat první úmysl, doba ukončení ihrámu a podmínka, za níž je podle výkladu potřeba oběť. Pokud plán říká „nejprve umra“, zbývá zjistit, zda se ihrám ukončí a poutník do něj vstoupí znovu. Výrok „budeme dělat jen hadždž“ se týká úmyslu při daném ihrámu. Kalendář může uvádět i jiné činnosti a s údajem o úmyslu se v nich lze lépe vyznat.
Tři formy lze rozlišit ještě před čtením o jednotlivých dnech hadždže. Do poznámek můžete dát k sobě definici, verš i výklad k oběti. Když se ptáte na změnu okolností, řekněte, jaký úmysl jste už přijali, které obřady jsou hotové a zda ihrám pokračuje. Podle toho lze dohledat právě tu část výkladu, jež se dané situace týká.





