Příběh proroka Ibráhíma v Koránu

Příběh proroka Ibráhíma v Koránu

Muslim Post Editorial Desk@muslimpost

Přečtěte si příběh Ibráhíma v Koránu od sporu o modly a položení základů Kaaby až po zkoušku se synem, jehož jméno verše neuvádějí.

Prorok Ibráhím, známý také jako Abraham, vyzývá svůj lid, aby uctíval jediného Boha. Se synem Ismáílem buduje základy Posvátného domu. Prochází také zkouškou, kterou Korán spojuje se synem, jehož v dané scéně nejmenuje. Jednotlivé výjevy jsou rozloženy do několika súr. Ibráhím se v nich ptá lidí na jejich bohoslužbu, modlí se za rodinu a město a v nebezpečí spoléhá na Boha.

Dvě čísla veršů pomáhají rozlišit podrobnosti, které se v převyprávěních často spojují. Podle 2:127 pracuje Ibráhím s Ismáílem, zvaným také Izmael. V 37:102–107 vypráví Ibráhím jednomu synovi sen a oslovuje ho bez uvedení jména. Ishák, známý také jako Izák, je na jiných místech jmenován. V 11:71 se například Ibráhímova žena dozvídá o narození Isháka. Každý z těchto údajů patří k vlastní scéně.

Kdo je Ibráhím v Koránu?

Súra Marjam v 19:41–50 označuje Ibráhíma za pravdomluvného člověka a proroka. Následující rozhovor ukazuje, jakou cenu má jeho otevřenost. Ptá se otce, proč uctívá něco, co neslyší, nevidí a nemůže mu pomoci. Otec mu vyhrožuje, pokud nepřestane. Ibráhím se rozloučí přáním pokoje a říká, že poprosí svého Pána, aby otci odpustil. Poté odchází od svého lidu i od předmětů jeho uctívání. Spor o to, komu prokazovat úctu, začíná doma a zatěžuje vztah otce a syna.

Korán 3:65–68 se věnuje jinému aspektu Ibráhímova místa v dějinách náboženství. Připomíná, že Tóra a Evangelium byly zjeveny později. Nazývá Ibráhíma hanífem, člověkem oddaným jedinému Bohu a podřízeným Jeho vůli. Na tomto místě je důležité, ke komu se Ibráhím obrací, když koná bohoslužbu. Muslimové jej považují za jednoho z poslů, kteří přicházeli v průběhu dějin. Průvodce šesti články islámské víry vysvětluje, jaké místo mezi těmito články má víra v proroky a posly.

Na co se Ibráhím ptá svého lidu?

V 6:74–83 se Ibráhím ptá otce a svého lidu na modly, které uctívají. Potom pozoruje hvězdu, měsíc a slunce. Jedno po druhém zapadají. Obrat nastává v 6:79, kde Ibráhím oznamuje, že se obrací ke Stvořiteli nebe a země. Verš 6:83 říká, že Bůh dal Ibráhímovi argument, který použil v rozpravě se svým lidem. Pokud čtenář dojde na konec úseku, uvidí, jak slova o nebeských tělesech zapadají do rozhovoru s lidmi.

V 21:51–73 vede stejná otázka k otevřenému střetu. Ibráhím se lidí ptá, proč tolik lpí na sochách. Odpovídají, že je uctívali už jejich předkové. Když najdou většinu model rozbitou, Ibráhím ukáže na největší, která stále stojí. Ať se zeptají model samotných, pokud umějí mluvit. Lidé musí připustit, že sochy odpovědět nedokážou. Nakonec volají po Ibráhímově upálení. V 69. verši Bůh přikazuje ohni, aby byl pro Ibráhíma chladný a neškodný.

Střet se vypráví také v 37:83–98. Oba úseky vedle sebe ukazují lidi spoléhající na výrobky vlastních rukou a Ibráhíma, který uctívá jejich Stvořitele. V súře 21 lidé na okamžik uznají, kam jeho otázka míří, ale pak se vrátí k původnímu postoji. Ibráhíma chrání Bůh. Z textu lze pochopit průběh a výsledek rozhovoru i bez konkrétního roku nebo jména krále.

Závěr 21:51–73 také pokračuje za scénu s ohněm. Ibráhím a Lút jsou zachráněni do země požehnané pro národy. Jako dary jsou potom zmíněni Ishák a Jákúb. Oddíl popisuje předáky, kteří vedou jiné podle Božího příkazu, a spojuje jejich odpovědnost s dobrými skutky, modlitbou a almužnou. Po sporu o to, kdo je hoden uctívání, následuje jednání těch, kteří Boha uctívají. Vedle příběhu o zkoušce se synem jde o další obraz odpovědnosti, která se předává v rodině.

Kdo jsou Ismáíl a Ishák?

Ibráhím v modlitbě v 14:35–41 jmenuje oba syny. Ve verši 39 děkuje Bohu, že mu dal Ismáíla a Isháka ve stáří. Prosí také za bezpečí města, ochranu před modlářstvím pro sebe a děti a vytrvalost v modlitbě pro sebe a své potomky. Část rodiny usídlil u Posvátného domu, v údolí bez úrody, a prosí, aby k nim lidé přilnuli srdcem. Modlitba popisuje okolnosti jejich života a říká, proč je Ibráhím usadil právě tam. Mají tam zachovávat modlitbu.

Se syny se setkáme v dalších souvislostech. V 11:69–76 přicházejí návštěvníci s dobrou zprávou. Ibráhím jim nabídne jídlo a znepokojí se, když si nevezmou. Hosté jej uklidní a jeho žena dostane zprávu o narození Isháka a po něm Jákúba, známého také jako Jákob. Překvapení ženy, která má mít dítě v pokročilém věku, dává scéně lidský rozměr. V 2:127 má naopak muž pracující s Ibráhímem u Posvátného domu jméno Ismáíl. O kterého syna jde, poznáme ze slov konkrétního úseku.

Který syn vystupuje v příběhu o oběti?

V 37:83–113 Ibráhím žádá spravedlivé dítě a dostane zprávu, že bude mít trpělivého syna. Později vypráví synovi, že se mu zdálo o jeho obětování, a ptá se, co si o tom myslí. Syn říká otci, aby udělal to, co mu bylo přikázáno, a pokud Bůh bude chtít, on sám vytrvá. Bůh pak osloví Ibráhíma, potvrzuje, že naplnil vidění, a označuje událost za zjevnou zkoušku. Syn je ušetřen a na jeho místo přichází jiná oběť. V příběhu zaznívají dva hlasy. Syn vyslechne otce, sám odpovídá a dává najevo, že je připraven vytrvat.

Verše 37:102–107 neuvádějí chlapcovo jméno. Až 37:112 přináší zprávu o Ishákovi, který bude spravedlivým prorokem. Mnoho muslimů zná syna ze zkoušky jako Ismáíla. Středověký vykladač Ibn Kathír jej ztotožňuje s Ismáílem ve svém komentáři k 37:99–113. Podpírá tento výklad tím, že bere pozdější zprávu o Ishákovi jako samostatné oznámení. Reuven Firestone ve své studii dějin výkladu dokládá komentáře, které syna označují za Isháka, i komentáře, které jej označují za Ismáíla. Oba výklady patří k dějinám komentářů. Chybějící jméno v 37:102–107 lze ověřit přímo ve verších.

Podoby jmen se mění podle jazyka překladů. Abraham, Izmael a Izák odpovídají jménům Ibráhím, Ismáíl a Ishák. Pokud překladatel uvádí některé jméno v hranaté závorce nebo v poznámce, pomůže pohled na okolní verše. V 37:102 Ibráhím oslovuje chlapce jako svého syna. V 37:107 je řeč o velké oběti, ale verš neurčuje, že by zvířetem byl beran. Ústní či ilustrované vyprávění může na obou místech přidat podrobnosti, které samotný verš neobsahuje.

Co dělají Ibráhím a Ismáíl u Kaaby?

Korán 2:124–129 popisuje, jak Ibráhím a Ismáíl budují základy Domu. Během práce prosí Boha, aby ji přijal. Prosí také, aby se oni i jejich potomci podřídili Bohu, aby jim ukázal bohoslužebné obřady a vyslal posla z jejich potomků. Dříve v úseku je Dům představen jako místo, kam se lidé vracejí a kde jsou v bezpečí. Společná práce otce a syna je tak spojena s lidmi, kteří se tam později budou scházet k uctívání Boha.

Podle islámské tradice je tímto Domem Kaaba v Mekce. Pasáž 2:127 mluví o základech. Neuvádí datum stavby a nepopisuje, jak budova v pozdějších dobách dospěla k dnešní podobě. Směr modlitby se nazývá kibla. Samostatně se probírá v 2:144–150, kde se věřícím ukládá obracet se k Posvátné mešitě. Metropolitní muzeum umění uchovává mozaikový výklenek k modlitbě z Isfahánu. Jde o pozdější příklad toho, jak mešita nebo náboženská škola tento směr vyznačovala. Výklenek nazývaný mihráb pomáhá věřícím najít správný směr, když se modlí k Bohu.

Jak příběh souvisí s hadždžem a svátkem Íd al-adhá?

Korán 22:26–37 spojuje Ibráhíma s místem Domu a výzvou k pouti. První verše mu přikazují očistit Dům pro lidi, kteří jej budou obcházet, stát při modlitbě, uklánět se a padat na tvář. Přikazují mu také vyhlásit pouť. Když text přechází k obětem, mluví o dělení jídla a zdůrazňuje zbožnost před Bohem. O staletí později zobrazila osmanská dlaždice Kaabu uprostřed svatyně. Britské muzeum ji datuje do poloviny 17. století a uvádí, že mohla připomínat vykonanou pouť. Předmět ukazuje, jak byla svatyně zobrazována mnohem později.

Muslimové si připomínají Ibráhímovu zkoušku o svátku oběti Íd al-adhá. Pouť se svátkem souvisí, ale má jiný rozsah. Hadždž je pouť s obřady v Mekce a jejím okolí. Íd al-adhá slaví také muslimové, kteří zůstávají doma. Průvodce pěti pilíři islámu vykládá hadždž jako formu uctívání. Srovnání svátků Íd al-fitr a Íd al-adhá objasňuje jejich místo v islámském kalendáři a vysvětluje souvislost mezi svátkem oběti a štědrostí vůči ostatním.

Kterými pasážemi začít?

Začněte v 19:41–50 rozhovorem s otcem. Pokračujte do 6:74–83 a 21:51–73, kde se vede spor o uctívání. V 14:35–41 najdete modlitbu za město a rodinu a v 2:124–129 práci s Ismáílem. Přečtěte si 37:99–113 vcelku, abyste mohli sledovat přechod od modlitby za dítě ke snu, ke konci zkoušky a k pozdějšímu vyslovení jména Ishák. V 22:26–37 pak uvidíte spojení Domu s výkladem pouti a obětí.

Pořadí sdružuje související pasáže pro první čtení. Pořadí súr, četba podle tématu a historická časová osa odpovídají na různé otázky. Uvnitř jedné scény je posloupnost patrná. Ibráhím nejprve klade otázky a až poté lidé vyhrožují ohněm. O snu mluví před tím, než zkouška skončí. Když Korán přejde do jiné súry a k jiné scéně, často neuvádí datum ani uplynulou dobu. Můžete si poznamenat, kdo je jmenován, co říká a jak pasáž končí. Tak lze sledovat společná témata i podrobnosti jednotlivých výjevů.

Verše a záznamy k dalšímu čtení