Jak poznat štěrbinovou vazbu u plochého kilimu

Jak poznat štěrbinovou vazbu u plochého kilimu

Muslim Post Editorial Desk@muslimpost

Sledujte osnovu, útek a otvory mezi barvami. Na kilimech a sedlové brašně rozlište štěrbiny, vzájemně provázané útky a vázaný vlas.

Kilim je plošně tkaná textilie. Štěrbinová gobelínová vazba se používá u mnoha kilimů a lze ji hledat na hranici dvou barevných polí. Barevné nitě útku vedou tam a zpět uvnitř vlastního pole. Když se sousední útky vracejí kolem různých osnovních nití, může mezi nimi zůstat úzký otvor. Snímek celého koberce pomůže najít konkrétní hranici ve vzoru. Detail pak ukáže, co se s útky děje právě na tomto místě. Pro srovnání si poznamenejte, která část celku je na detailu vidět.

Název kilim čtěte společně se sbírkovým záznamem. Koberec s tímto místním označením může být utkán ve štěrbinové gobelínové vazbě nebo jinou technikou plošného tkaní. U sedlové brašny může štěrbinová vazba tvořit jedinou část konstrukce. V záznamu sledujte, zda je název uveden v poli pro místní označení, typ předmětu nebo techniku. Na snímku pak hledejte osnovu, útek, kraje tkaniny a švy. Srovnáte tak průběh nití i na předmětech s různými tvary a způsoby použití.

Kde mezi dvěma barvami vzniká štěrbina

Osnovní nitě procházejí stavem podélně. Útkové nitě je kříží napříč a v tkanině s převahou útku mohou značnou část osnovy zakrývat. Při štěrbinové vazbě barevný útek projde úsekem, kde je jeho barva potřeba, a obrátí se zpět. Na některých hranicích se útek sousední barvy vrací kolem jiné osnovní nitě. Opakují-li se místa obratu v několika řadách, barevná pole zůstávají na krátkém úseku oddělená. Otvor probíhá ve směru osnovy. Sledujte zvlášť obrat na každé straně mezery. Právě obě místa obratu pomohou určit, ke kterým osnovním nitím se barevné útky vracejí. Textilní příručka Katonah Museum of Art popisuje obrat útku u barevné hranice. Technická výstava Met o gobelínové vazbě ukazuje různé způsoby setkávání a obracení útků.

Na zvětšeném snímku hledejte obloučky příze po obou stranách otvoru. Pomáhají poznat hranici vzniklou během tkaní. Trhlina může poškodit jednotlivé nitě nebo protínat vzor. Záhyb může vrhat stín podobný otvoru, aniž jsou v něm nitě vidět. Do popisku zapište, kde čáru pozorujete a jakou techniku uvádí katalog. Tmavou čáru označte za štěrbinu tehdy, když to podporuje vazba i katalogový údaj. Pokud není vidět jedna strana otvoru, vyhledejte snímek, na kterém lze sledovat oba obraty. V popisu vyznačte i rozsah viditelné mezery. Při porovnání s jiným snímkem se tak dá ověřit, zda jde o tentýž úsek rozhraní.

Jak odlišit plochý povrch od vázaného vlasu

Prohlédněte si povrch a potom snímek ze strany nebo pohled na okraj. U ploché tkaniny může vzor vzniknout křížením nití v rovině textilie. U koberce s vázaným vlasem tvoří vyvýšené konce příze další plochu nad podkladovou vazbou. Poznámky Met k technikám z výstavy Portable Storage srovnávají ploché gobelínové tkaní, vlas a ovíjení příze u příbuzných textilií. Snímek z nízkého úhlu může ukázat rozdíl ve struktuře. Pokud je líc opotřebený, může pomoci také detail rubu nebo chráněného kraje. Do popisu doplňte, ze které strany je snímek pořízen.

Záznam o předmětu pomáhá určit jeho použití. Průvodce modlitebními koberečky se zabývá jejich funkcí a orientací. Samotný oblouk nebo zvláštní obrys neříká, jak se textilie tkala. Pokud ji muzeum označuje jako modlitební kobereček, zachovejte typ předmětu a samostatně vyhledejte materiál i techniku. Podobně postupujte u obecného názvu „koberec“, vedle něhož je v jiné části záznamu konkrétnější místní název. Při srovnání pomůže zapsat účel a vazbu zvlášť. Čtenář pak může oba údaje dohledat v příslušných polích.

Dva záznamy se stejným místním názvem

Textile Museum of Canada vede T87.0589 z města Konya jako koberec s místním názvem kilim. Datace je 1860–1880, materiálem je vlna a technikou štěrbinová gobelínová vazba. Rozměry činí 293 × 134 centimetrů. V oddělených polích lze porovnat dataci, oblast, konstrukci i velikost. Totéž muzeum eviduje T87.0358 z Moldavska jako vlněný kilim z let 1910–1920. Jako techniku uvádí gobelínovou vazbu s převahou útku, v níž se sousední útky vzájemně provazují. Předmět měří 311 × 188 centimetrů. Při porovnání uveďte číslo každého exempláře u jeho technického popisu.

Oba záznamy dovolují číst místní název spolu s technickou charakteristikou. Podívejte se nejprve do pole techniky a potom na hranici, kde se setkávají útky. Výrazná svislá čára na snímku ploché vazby stojí za prohlídku. Svislý směr fotografie však záleží na orientaci snímku. Na samotném koberci proto hledejte skutečný směr osnovy podle okrajů nebo třásní. Stejný název může zahrnovat předměty s odlišnou vazbou podél čáry. Obě sbírková čísla, datace a rozměry umožní dalším čtenářům najít správné popisy i snímky.

Co ukazují švy, třásně a zakončení

Barevná hranice je uvnitř jedné tkaniny. Šev může spojovat celé pruhy. Podle katalogu A Nomad’s Art Muzea Univerzity George Washingtona a The Textile Museum se západoanatolský kilim 2013.2.15 skládá ze dvou sešitých pruhů, z nichž každý má šířku tkalcovského stavu. Katalog jej datuje do první poloviny 19. století a uvádí osnovní třásně s uzly, štěrbinovou vazbu a další struktury. Ve směru osnovy a útku měří 351 × 163 centimetrů. Dlouhý středový spoj a krátké otvory mezi barvami popište odděleně a určete jejich polohu na celém předmětu. U středového švu lze zaznamenat, které pruhy spojuje. U barevné hranice hledejte, kde na jedné ploše končí útky dané barvy.

Stejný katalog popisuje různé způsoby zpracování konců a krajů. Třásně s uzly ukazují, jak jsou ukončeny podélné nitě osnovy. Hustě utkaný pás na konci může zakrýt větší část těchto nití. Podél delších stran hledejte pevný kraj vzniklý při tkaní. Na snímku označte konec, boční kraj i středový spoj, než určíte, které otvory vznikly štěrbinovou vazbou. Průvodce švy mezi díly suzani ukazuje zkoumání spoje u jiného druhu textilie, zdobené výšivkou. U obou výrobků lze sledovat, které části materiálu linie spojuje.

Proč může sedlová brašna kombinovat více technik

Met datuje dvojitou sedlovou brašnu 2015.490.29 přibližně do roku 1880 a připisuje ji oblasti Reyhanlı v provincii Hatay. Na přední straně je štěrbinová gobelínová vazba, plátnová vazba s převahou útku, diagonální obrys v technice sumak a splétané detaily. Zadní strana je vedena jako plátnová vazba s převahou útku. Při srovnání snímků lze techniku přiřadit ke konkrétní straně a části. Slovo heybe označuje formu dvojité sedlové brašny. Zmínka o štěrbinové vazbě popisuje část konstrukce. Při použití detailní fotografie uveďte, zda zachycuje přední či zadní stranu, nebo okolí uzávěru.

Met při zkoumání brašny z tržního města zjistil, že kovový pásek je ovinutý kolem textilního jádra. Pásek tvořila převážně měď. Povrch bohatý na zinek mu dával vzhled mosazi. Výzkumníci použili mikroskopii ve viditelném světle i rastrovací elektronovou mikroskopii. Zlatavý vzhled na fotografii je pozorování. Popis kovu pochází ze zkoumání nitě. Výsledek rozboru dejte v popisku k části brašny, kde je kovová nit. Popis vazby přiřaďte ke straně, které se týká. Tak lze sledovat původ obou údajů, i když jsou ve stejném popisku.

Jak barevné hranice tvoří viditelné tvary

Podívejte se na stupňovitý obrys z dálky a potom zblízka. Na celkovém pohledu mohou drobné posuny vytvořit zdání jedné diagonály. Detail ukáže stupně, které se mění po řádcích. Podél přímějšího barevného rozhraní hledejte několik po sobě jdoucích obratů útku. Průvodce opakujícími se geometrickými vzory ukazuje, jak sledovat tvar po povrchu. Na samotné textilii lze určit, které hrany vznikly přímo průběhem nití a které větší tvary vidíme až po seskupení drobných hran. Poznamenejte, který stupeň detailního záběru odpovídá části obrysu v celku. Někdy tak jeden zdánlivě souvislý šikmý obrys rozdělíte na několik malých vodorovných posunů.

Najděte také borduru. Může opakovat motiv, měnit směr vzoru nebo rámovat větší pole. Bordura a pole jsou popisné výrazy použitelné v různých řemeslech. Průvodce potištěnou látkou kanga ukazuje jiný způsob rámování pole. U kilimu sledujte nitě na jedné straně bordury, abyste zjistili, jak se hranice tkala. Připsání symbolického významu, oblasti nebo konkrétního výrobce vyžaduje více než podobnost dvou tvarů. V poznámkách lze uvést, kde se vzor opakuje a jakým směrem v jeho okolí probíhají viditelné nitě.

Jak číst muzejní fotografii nebo psát popisek

Začněte celou textilií a určete směr osnovy, pokud ho ukazují konce nebo třásně. Najděte detail styku dvou barev. Hledejte krátké otvory, vzájemně provázané útky, dodatečné ovíjení nebo vyvýšený vlas. Potom zkontrolujte tkaný kraj, šev a zakončení. Detail může ukázat, kde se nitě kříží. Snímek celku zařadí detail zpět do vzoru a rozměrů předmětu. Když si nejste jistí, označte na snímku polohu a porovnejte ji s jiným pohledem na stejný kus tkaniny.

K fotografii napište sbírkové číslo, dataci v podobě uvedené muzeem, materiál a techniku. Pokud záznam označuje předmět jako koberec či brašnu, zachovejte typ. Při rozdílných technikách na různých stranách uveďte stranu a plochu, kterou záznam popisuje. U koberce z města Konya je uvedena štěrbinová gobelínová vazba. U exempláře z Moldavska jsou uvedeny vzájemně provázané útky. U sedlové brašny záznam rozlišuje přední stranu, zadní stranu a uzavírání. Každý údaj lze ověřit pomocí konkrétního sbírkového čísla.

Sbírkové záznamy a technické prameny