Jak se hvězdicové a křížové dlaždice z Kášánu skládaly na ílchánovských stěnách

Jak se hvězdicové a křížové dlaždice z Kášánu skládaly na ílchánovských stěnách

Muslim Post Editorial Desk@muslimpost

Sledujte cípy hvězd, ramena křížů a otisky na stěnách. Porovnejte dlaždice z muzejních katalogů s historickými fotografiemi.

V obkladu z hvězdicových a křížových dlaždic obklopují cípy osmicípých hvězd ramena sousedních křížů. Každá dlaždice má vlastní vnější hranu. Opakování obou tvarů pokrývá stěnu a zároveň ponechává prostor pro zdobená pole, lemy a spáry. Dlaždice s lustrovou výzdobou z doby ílchánů, spojované s Kášánem, ukazují, jak se dá obklad zkoumat pomocí dochovaných kusů, otisků na stěnách a starých fotografií.

Začněte tím, že si prohlédnete vnější hranu dlaždice. Namalovaná hvězda se může objevit i na dlaždici jiného tvaru. Obrys vypovídá o tom, jak kus mohl přiléhat k sousedním dlaždicím. Místo výroby, stavba, ve které se použil, a dnešní místo vystavení představují v záznamu tři různé údaje.

Jak cípy hvězd zapadají kolem ramen křížů

Než se podíváte na malbu uvnitř, sledujte celý obrys jedné hvězdy. Cípy vytvářejí mezi sousedními hvězdami mezery. Do nich se mohou vejít křížové dlaždice. Obrys samostatného kříže na muzejní fotografii lépe pochopíte, když ho porovnáte se složeným obkladem. Průvodce opakujícími se geometrickými vzory ukazuje, jak sledovat určitý tvar ve větší kompozici. V obkladu má každá dlaždice i skutečnou hranu a spáru, která ji odděluje od sousedních kusů.

Křížová dlaždice 41.165.39 z Metropolitního muzea umění je kus z 13. století, vyrobený z keramické hmoty s vysokým podílem oxidu křemičitého, pravděpodobně v Kášánu. Katalog popisuje vyvážený listový vzor v modré a tyrkysové barvě s lustrovou malbou na neprůhledné bílé glazuře. Kříž označuje za prvek hvězdicového a křížového obkladu v ílchánovské stavbě. Nejdřív se podívejte na oblé konce ramen a na zářezy kolem nich. Vysvětlují, jak dlaždice zapadá do obkladu. Listy tvoří motiv namalovaný na líci.

U mozaiky zellij se z menších seřezaných dílků skládá větší vzor. V obkladu z hvězd a křížů může mít každá větší dlaždice vlastní malované pole a okraj. Sledujte spáry zblízka, abyste rozlišili linie mezi sousedními kusy od linií namalovaných na keramice. Pokud malovaná linie běží až k hraně, je dobré na snímku vyznačit skutečný konec dlaždice. V celkovém pohledu se mohou hrana a dekorace překrývat.

Co vypovídají rozměry o možných sousedech

Kříž v Metropolitním muzeu umění měří 20,3 krát 20,3 centimetru. Hvězda M.2002.1.76 v Los Angeles County Museum of Art je vysoká 31,43 centimetru a silná 1,43 centimetru. LACMA ji připisuje Kášánu, datuje ji do roku 660 hidžry, tedy 1261–1262, a spojuje ji s hrobkou Emamzadeh Yahya ve Varaminu. Podobná dekorace pomáhá pochopit, jak oba typy dlaždic fungují. Výrazně odlišné rozměry jsou důvodem, proč u každého kusu vycházet z jeho vlastního katalogu.

Kříž G.458 v Britském muzeu měří 30 krát 30,5 centimetru a má tloušťku 1,6 centimetru. Katalog ho datuje přibližně do roku 1262, uvádí jako pravděpodobné místo výroby Kášán a zaznamenává, že byl vyroben pro varaminskou hrobku. Svou velikostí se pro srovnání s hvězdou LACMA hodí lépe. Samotné míry neurčují konkrétní sousední dlaždici. Než začnete skládat fotografickou rekonstrukci, porovnejte rozměry i to, jak přesně katalog spojuje jednotlivé předměty s budovou.

U hvězdy LACMA je jeden údaj výška a druhý tloušťka. Katalog Britského muzea uvádí dvě míry líce i tloušťku. Porovnávejte míry ve stejném směru a zohledněte, zda záznam uvádí konkrétní stavbu, nebo obecný typ obkladu. LACMA popisuje u své hvězdy lustrovou malbu přes glazuru. Britské muzeum u kříže G.458 zmiňuje tvarování ve formě. Tyto údaje doplňují pohled na povrch keramických kusů.

Co zůstane na stěně po sejmutí dlaždic

Dolní pás stěny se označuje jako soklová zóna, anglicky dado. V doložené historii stavby Emamzadeh Yahya badatelé uvádějí, že ve spodních částech stěn hrobky byly velké hvězdicové a křížové dlaždice. Zaznamenali kusy o rozměrech zhruba 30 až 31,5 centimetru a ukazují otisky, které místy zůstaly po sejmutí. Na západní stěně zakryly pozdější obdélníkové dlaždice část staršího povrchu. Fotografie z roku 2015 po nadzvednutí jedné obdélníkové dlaždice zachycuje obrys staršího obkladu pod ní.

Otisk ukazuje tvar dlaždice na určitém místě stěny. Barva, nápis a totožnost konkrétní dlaždice mohou zůstat otevřené. V lemu mihrábu badatelé rozpoznávají také otisky polovin hvězd a křížů. Žlutý nátěr na některých otiscích polovin hvězd je podle projektu novodobý. Tvar otisku a nynější barva proto vypovídají o různých fázích.

V areálu svatyně v Natanzu, který dokumentuje stejný projekt, svědčí dochované otisky a zlomky o střídání hvězd s lustrovou malbou a jednobarevných tyrkysových křížů v jedné hrobce. Posuzujte zjištění v místě, kde byla zaznamenána. Ukazují jeden způsob střídání tvarů. Úprava povrchu v jiné stavbě vyžaduje vlastní doklady. Průvodce lustrovou výzdobou vysvětluje, jak na keramice vypadá kovový lesk.

Stěna také ukazuje, v jaké výšce byla výzdoba. Na snímcích z Varaminu leží dolní pás pod většími architektonickými prvky. Kratší poloviční tvary badatelé doložili okolo výklenku. Detail samostatné dlaždice ukáže její obrys, ale obvykle nezachytí její polohu v místnosti. Na celkovém snímku najděte okraj pásu nebo lem výklenku a uveďte ho v popisku.

Jak historické fotografie a data zpřesňují rekonstrukci

Jane Dieulafoy fotografovala varaminskou hrobku v roce 1881. Studie fotografií v Getty Research Journal porovnává archiv s pozdějšími popisy a sbírkovými záznamy. Jeden snímek ukazuje mihráb v době, kdy lem z polovin hvězd a křížů stále zůstával na svém místě. Doplňuje tak otisky na stěnách dalším typem pramene. Fotografie dokládá stav v určitém okamžiku. Pro určení doby prvního osazení dlaždic je třeba dalších údajů.

Projekt uvádí u zkoumaných hvězd a křížů spojených s hrobkou nápisy s daty přibližně od října 1262 do března 1263. LACMA uvádí u své hvězdy rok 660 hidžry a 1261–1262. Zachovejte data nebo převody v podobě, v jaké je dávají jednotlivé záznamy. Datum na dlaždici ji může zařadit do skupiny. Pro posouzení doby montáže je třeba i dokumentace stavby. Datum z jiného prvku stejné místnosti uvádějte u příslušného prvku.

V rekonstrukci si můžete vyznačit dvě časové roviny. Fotografii s lemem kolem mihrábu přiřaďte k roku, kdy ji Dieulafoy pořídila. K datu na hvězdě LACMA připište její inventární číslo. Jestli je v nákresu několik druhů stavebních prvků, zkontrolujte, že datum u jednoho z nich nebude vypadat jako datum celého obkladu.

Co odhaluje spoj uvnitř jedné muzejní dlaždice

Materiálový výzkum dlaždic spojovaných s Varaminem dokumentuje hvězdu číslo 1837H/L-1876 z Victoria and Albert Museum složenou ze dvou polovin dlaždic. Studie uvádí i kříž s ulomeným koncem a datovaný kříž využitý při odběru vzorků. Spoj uvnitř hvězdy vypovídá o jiné věci než spára mezi hvězdou a křížem v obkladu. Jejich porovnání pomáhá určit, zda jde o původní tvar, poškození nebo předmět sestavený z dochovaných částí.

Na ostrém snímku sledujte hranici obou polovin a pozorujte, zda výzdoba lemu plynule přechází přes spoj. Podle studie mohou být po spojení polovin vzory či nápisy nesouvislé. To platí pro složenou dlaždici. Jiné barevné linie mohou mít jiný původ. Průvodce technikou cuerda seca ukazuje, jak linie oddělují barvy na jedné dlaždici. V hvězdicovém a křížovém obkladu nejprve rozpoznejte vnější okraj a potom hledejte malbu a opravy.

Proč se muzejní uspořádání může lišit od původní stěny

Muzejní panel pomáhá ukázat, jak tvary zapadají. Rozvržení mohlo vzniknout pro výstavu. Někdy sdružuje kusy připisované stejnému místu nebo období, jindy vychází z dokumentace konkrétní stěny. Studie vitríny s lustrovou keramikou z 19. století vychází ze starého snímku a dohledává předměty v dnešních sbírkách. Fotografie sběratelské vitríny a fotografie hrobky dokládají různé části dějin předmětů.

Výzkum stavby upozorňuje, že některé rané sbírkové záznamy používají široká označení jako varaminský typ. Podobné míry a výzdoba umožňují srovnání. Příbuzné dlaždice mohla mít i jiná budova. Rozlišujte mezi katalogovým připsáním a místem dochovaného otisku. Když další údaje přináší nápis či archivní fotografie, připojte je k záznamu předmětu, kterého se týkají.

Jak popsat obklad na muzejní fotografii

Sledujte obrys jedné hvězdy a jednoho kříže. Vyznačte spáru mezi nimi a najděte okraj celého obkladu. Zapište míry, viditelné lomy a případná novodobá doplnění. Poté zjistěte, zda je dlaždice na stěně, montážní desce nebo ve vitríně. Pomocí popisku a inventárního čísla odlište dnešní umístění od původního, pokud je známé.

U samostatného kusu uveďte tvar, materiál, číslo sbírky a datum. Místo výroby či přiřazení ke stavbě zapište podle instituce. Pokud kresbou vysvětlujete, jak tvary přiléhají, označte, které části vycházejí z pozorování a které polohy jsou rekonstruované. Otisk může doložit obrys, historická fotografie umístění lemu a katalog keramickou hmotu a glazuru.

Jako příklad popisku západní stěny ve Varaminu uveďte, že starší otisk se objevil pod novější obdélníkovou dlaždicí. U snímku z roku 1881 uveďte autorku a skutečnost, že lem kolem mihrábu byl ještě na místě. Chcete-li je doplnit snímkem muzejní dlaždice, přidejte její inventární číslo i přesný rozsah přiřazení ke stavbě.

Jestli použijete fotografii hvězdy z Victoria and Albert Museum, v popisku označte i spoj uvnitř hvězdy. Pokud k ní přidáte nákres stěny, značte spáru mezi dvěma dlaždicemi jinak než spoj dvou polovin jednoho kusu. Obě čáry mohou na malé reprodukci vypadat podobně. Větší výřez ukáže, kde končí keramický střep a kudy probíhá dekorace.

Sbírkové záznamy a studie pro srovnání