Jak z řezaných dlaždic vznikají geometrické mozaiky zellij

Zellij je mozaika, v níž se jednotlivé díly glazované keramiky skládají do větší geometrické kompozice. Díly a spáry vytvářejí hvězdy a proplétané pásy a kompozice se přizpůsobuje architektuře. Datování konkrétních děl z Fesu, Alhambry a muzeí pomáhá rozlišit původní materiál, současné řemeslo a pozdější restaurování.

Technika je spojena především s Marokem a architektonickými tradicemi západní části islámského světa. Muzejní publikace používají také zápisy zillij a zilij. Španělské popisy označují příbuzné práce z řezaných dlaždic v granadské Alhambře slovem alicatado. Srovnávání pojmenovaných děl je užitečnější než považovat každou plochu s hvězdami za jednu techniku. Moderní marocká realizace, středověký nasridský panel a pozdější sádrová napodobenina mohou vypadat podobně, přestože mají odlišný materiál i historii.

Od glazované dlaždice ke složené mozaice

Popis obkladu v Sala de la Barca z Alhambry uvádí keramické díly vyřezané ze čtvercových glazovaných dlaždic. Barevná sklovitá vrstva pokrývá keramický podklad z hlíny. Řezáním vznikají tvary potřebné pro kompozici; jejich sestavením vzniká větší vzor. Malý díl, jeho glazovaný líc a hotový panel jsou tedy tři různé úrovně, které lze zkoumat.

Sestavování si lze představit pomocí papírového cvičení. Zvolte hvězdu jako střed, vystřihněte odpovídající mnohoúhelníky kolem ní a položte je k sobě tak, aby se okraje nepřekrývaly. Potom jeden mnohoúhelník trochu rozšiřte. Sousední díly se musí posunout, nebo vznikne mezera, která může narušit umístění další hvězdy. Cvičení vysvětluje, proč záleží na přesném lícování spojovacích dílů stejně jako na kresbě nejnápadnějšího motivu. Ukazuje problém při sestavování, ale nerekonstruuje doložený postup středověké dílny.

Malovaná geometrická dlaždice má jinou skladbu: na jednom keramickém podkladu může ležet několik barevných tvarů. U mozaiky z řezaných dlaždic naopak část kresby vytvářejí hranice samostatných dílů. Začněte proto skutečnými spárami. Obklopují malé barevné tvary, nebo má neporušená čtvercová dlaždice na líci několik tvarů současně? Vzor na povrchu a keramickou skladbu popisujte odděleně.

Toto rozlišení pomáhá také oddělit obecnou kategorii mozaiky od konkrétní regionální techniky. Náš rozbor architektonických mozaik v Khirbat al-Mafjar se týká jiného prostředí a jiné materiálové historie. Slovo mozaika označuje sestavení celku z dílů; samo o sobě neurčuje marockou práci z glazovaných dlaždic.

Jak číst kompozici v Sala de la Barca

Alhambra spojuje dlaždicový obklad spodní části stěn v Sala de la Barca s pracemi Muhammada V. v paláci Comares kolem roku 1369. Popis označuje bílé pásy vytvářející osmiúhelníky, v nichž se nacházejí černé nebo modré osmicípé hvězdy. Hvězdy obklopují čtyři černé a čtyři zelené díly. Tyto barvy a počty patří ke konkrétní kompozici, nikoli k povinné paletě všech prací zellij.

Čtěte vzor ve dvou krocích. Nejprve sledujte bílé pásy a vyhledejte osmiúhelníková pole, která ohraničují. Potom se zaměřte na barevné díly uvnitř každého pole. Pás organizuje plochu, zatímco hvězda poskytuje střed. Pouhé počítání cípů hvězdy přehlíží úlohu okolních dílů a sdílených spojení mezi sousedními jednotkami. Úplný popis musí zahrnout rozpoznatelný motiv i síť, která jej propojuje s dalším.

Strukturální úloha barvy je zřetelnější, když si představíte všechny díly ve stejné barvě. Některé hranice zůstanou díky spárám čitelné, ale dráhu bílých pásů bude těžší sledovat. Barva může seskupit oddělené díly do jedné zdánlivé linie nebo odlišit střed od jeho okolí. Jde o pozorování způsobu čtení popsané kompozice, nikoli o důkaz univerzálního symbolického významu bílé, zelené, černé či modré.

Osmiúhelník, osmicípá hvězda a osm okolních dílů jsou různé věci, které lze počítat. Při srovnávání fotografií držte zvlášť obrys, centrální motiv a díly kolem něj. Podobné číselné popisy mohou označovat různé úrovně téhož návrhu.

Jak se opakovaný vzor přizpůsobuje konkrétní stěně

Opakování není celý architektonický problém. Panel má šířku, výšku, okraje a sousední povrchy. Popis panelu z Dar al-Árusa, dochovaného dílu z paláce na Cerro del Sol, zdůrazňuje výběr návrhu a jeho proporcí pro určitý architektonický prostor. Rám a vnitřní pole musí fungovat společně.

Vyzkoušejte jednoduché cvičení: vložte do obdélníku tři stejně velké jednotky s hvězdou uprostřed. Obdélník trochu rozšiřte, ale jednotky ponechte beze změny. Nyní je třeba rozhodnout, zda rozšířit rám, upravit rozestupy, nebo změnit měřítko jednotek. Každé rozhodnutí mění vztah středu a okraje. Cvičení ilustruje problém přizpůsobení popsaný muzeem; neurčuje, kterou možnost skutečně zvolil tvůrce ztraceného panelu.

Popis panelu z Mexuaru, zveřejněný v dubnu 2011, nabízí konkrétnější geometrický příklad. Identifikuje čtvercovou a osmiúhelníkovou strukturu vznikající překrytím diagonální čtvercové sítě další čtvercovou sítí. Střední pole kombinuje osmicípá a šestnácticípá uspořádání, zatímco užší pásy nesou proplétané barevné stuhy. Muzeum popisuje keramické prvky jako řezané nebo zhotovené pomocí forem, s jednobarevnou glazurou.

Poslední údaj omezuje všeobecná tvrzení o výrobě. Muzejní zmínku o dílech vyrobených pomocí forem nelze nahradit tvrzením, že všechny prvky byly řezány stejným způsobem. Geometrii opakovaných jednotek probírá náš samostatný průvodce kružnicemi, sítěmi a opakovanými hvězdami. Zde jde o to, jak kompozice získává hmotnou podobu a zaujímá plochu, která jí byla určena.

Fes a pokračování architektonického řemesla

Fes poskytuje řemeslu architektonické prostředí, nikoli společnou dataci všech dochovaných dlaždic ve městě. Záznam UNESCO o medině ve Fesu řadí velký rozvoj města za Marínovců do 13. a 14. století a vyzdvihuje zachování architektonických znalostí a dekorativních řemesel. Medina byla zapsána na seznam světového dědictví v roce 1981. Zápis se týká historického města a nemá být prezentován jako samostatný zápis zellij u UNESCO.

Ve zprávě z dubna 2017 popisuje badatelka Met Courtney A. Stewart madrasu Bou Inania, postavenou kolem roku 1350, s vícebarevným zellij, vyřezávaným štukem a cedrovým dřevem. Uvádí také pokračování dlaždicové mozaiky v mešitě Hassana II. v Casablance, dokončené roku 1993. Obě budovy názorně odlišují pokračování vizuálního slovníku od stáří konkrétní realizace.

Porovnejte materiály dříve, než porovnáte hvězdy. Dlaždicový obklad spodní části stěny, vyřezávaný sádrový povrch i dřevěný strop mohou nést vzorovanou výzdobu, ale vznikají a udržují se odlišně. Fotografie celého nádvoří může tyto vrstvy spojit do jednoho dekorativního dojmu. Sledování hranic mezi nimi znovu ukáže rozdíl mezi skládáním keramických dílů, řezbou v sádře a prací se dřevem.

Pokračování tradice neznamená, že každý pozdější řemeslník opakoval všechny starší operace beze změny. Jmenované budovy dokládají příbuzné formy a materiály v různých obdobích. Datování stavby, datování dochovaného panelu a rozpoznání opravy zůstávají oddělenými otázkami.

Co ukazuje marocké nádvoří Met z roku 2011

Patti Cadby Birch Moroccan Court je doložené moderní dílo, které tyto vrstvy zviditelňuje. Výuková publikace Met, oddíl 3, připisuje realizaci přímo v muzeu v roce 2011 rodině Naji a firmě Arabesque, Inc., z Fesu. Dole na stěnách se nachází barevná práce z řezaných dlaždic, nad ní vyřezávaný štuk a v horním pásmu vyřezávané dřevo. Součástí realizace jsou také nasridské mramorové sloupy začleněné do sbírky, datované přibližně do let 1350–1400.

Nádvoří tak spojuje současné řemeslo se staršími předměty. Jeho dlaždicový obklad nemá být označován za středověkou místnost přenesenou vcelku z Maroka nebo Granady. Označení moderní zároveň nečiní řemeslný proces smyšleným: muzeum uvádí výrobce, rok stavby a materiály. Spolehlivý popis může uznat historické předlohy i nově vytvořený architektonický prostor.

Podle popisu galerie od Julie Rooney z dubna 2015 používá vzor tastir na nádvoří 70 různých typů tvarů, které se jednotlivě řežou a skládají do osmicípých a šestnácticípých hvězd. Sedmdesát označuje typy použité v této realizaci. Není to počet dílů v každém panelu ani pravidlo, kterým se musí řídit všechny práce zellij.

Příklad vysvětluje, proč celý panel může vyžadovat podstatně více než jednu hvězdicovou šablonu. Středy, spojovací díly a okraje přispívají k celému poli. Při popisu složitosti je třeba určit, co se počítalo: cípy hvězd, opakované středy, jednotlivé díly, nebo různé typy dílů. Smíchání těchto kategorií vede k působivým číslům bez jasného popisu díla.

Podobné hvězdy mohou patřit k různým materiálovým tradicím

Mozaika z řezané keramiky se neomezuje na západní část islámského světa. Dvanácticípá hvězda v Art Institute of Chicago, inventární číslo 1925.40, je datována do konce 15. století a připisována Íránu nebo Střední Asii. Muzejní záznam uvádí glazované dlaždice z materiálu fritware, které byly rozřezány a znovu sestaveny jako mozaika. Dodává také, že jiné dochované hvězdicové dlaždice z této doby se běžně vypalovaly jako jednotlivé kusy.

Toto srovnání odděluje obrys hotového předmětu od způsobu výroby. Hvězdicový předmět může být jeden keramický kus nebo sestava menších dílů. Naopak sestavená mozaika může obsahovat hvězdu, která tvoří jen část mnohem většího obdélníkového pole. Vnější silueta sama materiálovou otázku nevyřeší.

Chicagské dílo zahrnuje květy a úponkové motivy v tyrkysové a kobaltově modré. Geometrická struktura a rostlinný ornament tak mohou působit na různých úrovních téhož předmětu. Rostlinný slovník zkoumá náš článek o listech a úponcích arabesky. Obecná tvrzení, že veškeré islámské umění vylučuje zobrazení, také vyžadují omezení, jak ukazují naše muzejní příklady lidí a zvířat.

Chicagský záznam navrhuje kazatelnu, velký sál nebo madrasu jako možná původní prostředí mozaiky. Tyto alternativy zůstávají možnostmi. Hvězdicový tvar ani materiál neurčují konkrétní původní stavbu. Označení za marocké zellij by navíc přehlíželo regionální připsání uvedené muzeem.

Když povrch podobný dlaždicím vznikl historickým restaurováním

Po restaurování může vzhled obzvlášť mást. Studie Pilar de Hoyos Alonso, Isabel Sánchez Marqués a Fernanda Guerra-Librero z roku 2021 v Cuadernos de la Alhambra zkoumá spodní obklad stěn Sala de los Reyes. V letech 1858–59 nahradil Rafael Contreras poškozené dlaždice sádrovými reprodukcemi, které napodobovaly původní výzdobu z glazované keramiky. Trvající vlhkost dále poškozovala i náhradní části.

Autoři probírají konzervační práce z let 2011–12 jak na dochovaném původním materiálu, tak na reprodukcích z 19. století. Pozdější vrstvy se samy staly součástí historie sálu. Případ ukazuje, proč zdánlivě souvislá geometrická plocha může obsahovat více materiálů i zásahy z různých období.

Pro návštěvníka je užitečná otázka, které části jsou původní keramika, které pozdější doplňky a co dokládá konzervační dokumentace. Stejný vzor neprokazuje stejný materiál. Ani fotografie sama neurčí příčinu degradace a neodůvodní konkrétní ošetření. Vizuální podobnost a vlhkostní problémy stavby jsou odlišné otázky; tento článek není návodem k opravě.

Titulní ilustrace je rekonstrukcí řemeslné scény vytvořenou s pomocí umělé inteligence, nikoli fotografií konkrétní historické dílny, památky či dochovaného panelu. Pro pojmenovaná díla používejte odkazované muzejní a konzervační záznamy. Jejich datace a popisy materiálů umožňují spolehlivější srovnání než samotný vzhled ilustrace.

Zdroje

• Alhambra, dlaždicový obklad v Sala de la Barca — řezané glazované díly a kompozice spojovaná s Muhammadem V. kolem roku 1369.
• Alhambra, panel z Mexuaru — popis z dubna 2011 týkající se výroby dílů, překrývání sítí a proplétání.
• Alhambra, panel z Dar al-Árusa — moduly, proporce a přizpůsobení návrhu architektonickému prostoru.
• Centrum světového dědictví UNESCO, medina ve Fesu — historie města, zápis z roku 1981 a pokračování architektonického řemesla.
• The Met, cesta do Maroka — zpráva z dubna 2017 srovnávající Bou Inania a mešitu Hassana II.
• The Met, geometrické navrhování v islámském umění, oddíl 3 — materiály a tvůrci marockého nádvoří, realizace z roku 2011 a starší sloupy.
• The Met, uspořádání galerie — popis z dubna 2015 o 70 typech tvarů a hvězdicových sestavách nádvoří.
• Art Institute of Chicago, dvanácticípá hvězda — číslo 1925.40, mozaika z řezaného fritware a omezení regionálního připsání i původního využití.
• Cuadernos de la Alhambra 50, restaurování obkladu Sala de los Reyes — výzkum z roku 2021 o keramických zbytcích, sádrových napodobeninách z 19. století a konzervaci.