Výzkumné centrum pro Východní Turkestán vyzdvihuje nové strategické poznatky týkající se regionální stability a zachování kulturní identity ve Střední Asii

Intelektuální předvoj Ummy

V srdci Istanbulu, města, které historicky sloužilo jako útočiště pro utlačované a maják islámské vzdělanosti, Výzkumné centrum pro Východní Turkestán (ETRC) opět potvrdilo svou roli intelektuálního předvoje ujgurské věci. Dne 16. února 2026, během sympozia na vysoké úrovni konaného v Kulturním centru Neslişah Sultan, ETRC ve spolupráci s Asociací pro monitorování lidských práv ve Východním Turkestánu (ETHR) odhalilo své dosud nejkomplexnější strategické poznatky [Zdroj](https://turkistanpress.com/bilgi/2025-human-rights-report-on-east-turkistan-situation-presented).

Tato zpráva s názvem „Index porušování lidských práv ve Východním Turkestánu 2025“ přesahuje pouhé shromažďování dat. Představuje sofistikovanou analýzu systematického rozkladu islámské identity v regionu a měnících se geopolitických poměrů ve Střední Asii. Pro globální Ummu nejsou tato zjištění pouze akademická; jsou naléhavou výzvou k rozpoznání nové éry „digitálního apartheidu“, který ohrožuje samotné přežití životně důležité části muslimského světa [Zdroj](https://uyghurtimes.com/posts/east-turkistan-human-rights-violations-index-2025-released-in-istanbul).

Index 2025: Mapování digitálního apartheidu

Nejnovější poznatky ETRC poukazují na děsivý vývoj v okupaci Východního Turkestánu. Zatímco předchozí roky byly definovány masovou fyzickou internací, roky 2025 a začátek roku 2026 zaznamenaly přechod k tomu, co výzkumníci nazývají „automatizovaným masovým dohledem s podporou AI“ [Zdroj](https://uyghurtimes.com/posts/east-turkistan-human-rights-violations-index-2025-released-in-istanbul). Tento digitální panoptikon využívá rozpoznávání obličejů, biometrická data a algoritmické filtrování k vynucování stavu neustálé podřízenosti.

Podle zprávy není „digitální apartheid“ jen o sledování pohybu; jde o industrializaci kontroly informací. ETRC zdokumentovalo, jak systémy AI vyvinuté v Číně, například od společnosti DeepSeek a dalších technologických gigantů, byly integrovány do soudních a vězeňských systémů, aby automaticky označovaly „náboženský extremismus“ – termín, který okupace používá ke kriminalizaci základních islámských praktik, jako je půst, nošení hidžábu nebo vlastnictví Koránu [Zdroj](https://habernida.com/dogu-turkistanda-2025-hak-ihlallerinin-kurumsallastigi-bir-yil). Tato technologická hegemonie má za cíl vytvořit „informační černou díru“, která odřízne Ujgury od globální muslimské komunity i od jejich vlastní historické paměti.

Regionální stabilita a středoasijský pivot

Významná část strategických poznatků ETRC se zaměřuje na širší důsledky pro Střední Asii. Centrum tvrdí, že stabilita „turkického pásu“ – zahrnujícího Kazachstán, Kyrgyzstán, Uzbekistán, Turkmenistán a Tádžikistán – je neoddělitelně spjata s osudem Východního Turkestánu. Zpráva analyzuje **Chudžandskou smlouvu z března 2025**, historickou dohodu mezi Kyrgyzstánem, Tádžikistánem a Uzbekistánem zaměřenou na řešení hraničních sporů a podporu regionální integrace [Zdroj](https://www.iri.edu.ar/index.php/2025/08/22/a-new-momentum-for-a-greater-central-asia/).

ETRC však varuje, že tento nově nalezený regionalismus je ohrožen „neokoloniálními“ ambicemi Číny. Prostřednictvím iniciativy **Pás a stezka (BRI)** využívá Peking Východní Turkestán jako odrazový můstek k projekci moci do Střední Asie, čímž region fakticky mění v zónu pro těžbu surovin a zároveň brání jeho nezávislé industrializaci [Zdroj](https://uygurnews.com/posts/china-central-asia-goals-unveiled). Poznatky ETRC naznačují, že „sinizace“ regionu se neomezuje pouze na hranice; zahrnuje export modelů sledování do sousedních států s muslimskou většinou, což potenciálně destabilizuje tradiční sociální strukturu Střední Asie ve prospěch bezpečnosti čínských investic [Zdroj](https://setav.org/en/regional-strategies-of-china-and-the-eastern-turkestan-issue/).

Zachování duše: Bitva o kulturní identitu

Z islámské perspektivy je nejvíce znepokojujícím aspektem zprávy ETRC zdokumentovaná „sinizace islámu“. Tato politika je přímým útokem na *Deen* (víru) a snaží se nahradit uctívání Alláha loajalitou ke komunistické straně. ETRC zdůrazňuje, že ničení kulturní identity se posunulo od demolice fyzických mešit – i když ta pokračuje – k „přetváření“ ujgurské rodinné jednotky [Zdroj](https://saveuighur.org/cultural-destruction-in-east-turkestan-uhrp/).

Klíčová zjištění zahrnují: - **Vymazání mateřského jazyka:** Systematické odstraňování ujgurštiny ze škol a věznění pedagogů, kteří se ji snaží zachovat [Zdroj](https://turkistanpress.com/bilgi/2025-human-rights-report-on-east-turkistan-situation-presented). - **Státem sponzorovaný turismus jako klam:** Přeměna starobylých islámských měst, jako je Kašgar, v turistická centra ve stylu „Disneyho“, kde se zahraničním návštěvníkům prodává uměle vytvořená kultura, zatímco místní obyvatelstvo zůstává v područí [Zdroj](https://turkistanpress.com/bilgi/dogu-turkistan-2025-raporu-yayimlandi). - **Nucená práce a zabírání půdy:** Masový přesun ujgurských zemědělců do průmyslových pracovních programů, čímž se stávají bezzemky závislými na státu [Zdroj](https://uygurnews.com/posts/january-2026-uygur-news).

Pro ETRC to nejsou jen porušování lidských práv; je to „kulturní genocida“ navržená k uhašení islámského ducha regionu. Centrum zdůrazňuje, že zachování ujgurské identity je pro Turecko „národní věcí“ a pro Ummu kolektivní odpovědností [Zdroj](https://ihh.org.tr/en/news/ihh-releases-new-report-on-east-turkestan).

Geopolitický imperativ pro Ummu

Poznatky ETRC končí strategickým plánem pro mezinárodní společenství, zejména pro muslimské národy. Zpráva kritizuje „pasivní diplomacii“ minulosti a vyzývá k aktivní „ekonomické izolaci“ (tecrit) a právní odpovědnosti [Zdroj](https://uysi.org/perspektif/2025-dogu-turkistan-davasi-perspektifinden-2026-yilina-bakis/). Naléhavě žádá **Organizaci islámské spolupráce (OIC)** a **Organizaci turkických států**, aby přešly od rétoriky ke konkrétním sankcím proti subjektům zapojeným do digitálního apartheidu a programů nucených prací.

Dále ETRC varuje před „transnacionální represí“ a poznamenává, že Čína stále častěji využívá svůj ekonomický vliv k nátlaku na třetí země, aby deportovaly ujgurské uprchlíky, jak bylo vidět v tragických případech v Thajsku a jinde na začátku roku 2026 [Zdroj](https://uygurnews.com/posts/january-2026-uygur-news). Centrum volá po jednotné muslimské frontě na ochranu „Muhajirun“ (vystěhovalců) z Východního Turkestánu a na podporu intelektuálního a kulturního odporu vedeného z Istanbulu.

Závěr: Zkouška víry a solidarity

Poznatky Výzkumného centra pro Východní Turkestán z roku 2026 slouží jako ostrá připomínka toho, že boj za Východní Turkestán je jednou z určujících morálních a geopolitických výzev naší doby. Je to zkouška solidarity Ummy a jejího závazku k principům *Adl* (spravedlnosti) a *Ukhuwwah* (bratrství). Zatímco ETRC pokračuje v dokumentování „digitálního apartheidu“, poskytuje nezbytné důkazy pro budoucnost, kde lidé ve Východním Turkestánu budou moci opět žít důstojně, praktikovat svou víru a chránit své dědictví na zemi svých předků. Poselství z Istanbulu je jasné: ujgurský duch zůstává nezlomen, ale vyžaduje neochvějnou podporu globální muslimské komunity, aby odolal přílivu hegemonie.