Národní osvobozenecké centrum Východního Turkestánu vyzývá k naléhavé globální akci a diplomatické intervenci v souvislosti s eskalujícím porušováním lidských práv v regionu

Volání po spravedlnosti ze srdce Ummy

K 25. únoru 2026 zůstává tragédie Východního Turkestánu nejhlubší morální krizí, které čelí globální muslimská komunita. **Národní osvobozenecké centrum Východního Turkestánu (ETNLC)** vydalo naléhavou výzvu na vysoké úrovni mezinárodnímu společenství, v níž požaduje okamžitou diplomatickou intervenci a konkrétní sankce k zastavení toho, co popisuje jako „zrychlující se genocidu“ [Zdroj](https://east-turkistan.net). Tato výzva přichází v návaznosti na nedávno zveřejněný **Index porušování lidských práv ve Východním Turkestánu 2025**, který dokumentuje děsivý posun od tradiční fyzické represe ke stavu „digitálního apartheidu“ – systému, kde se umělá inteligence a automatizované sledování používají k profilování a neutralizaci muslimské populace [Zdroj](https://uyghurtimes.com).

Pro Ummu není situace ve Východním Turkestánu pouhým geopolitickým sporem; je to přímý útok na posvátnost víry a přežití bratrského lidu. Nejnovější prohlášení ETNLC zdůrazňuje, že čas pro symbolická gesta vypršel. Centrum vyzývá k formálnímu uznání Východního Turkestánu jako okupovaného území, uvalení cílených sankcí na čínské představitele a úplnému zákazu zboží vyrobeného prostřednictvím státem nařízené nucené práce milionů Ujgurů, Kazachů a kyrgyzských muslimů [Zdroj](https://east-turkistan.net).

Index 2025: Od fyzických táborů k digitálním věznicím

Spuštění Indexu lidských práv pro rok 2025 v Istanbulu 16. února 2026 poskytlo mrazivý pohled na evoluci čínské státní kontroly. Výzkumníci zdůraznili, že zatímco pozornost světa často kolísala, mašinérie útlaku se stala pouze sofistikovanější. Zpráva identifikuje 14 tematických kategorií porušování práv, včetně svévolného zadržování, nucených prací a systematického oddělování dětí od jejich rodin [Zdroj](https://uyghurtimes.com).

Možná nejvíce znepokojující je přechod k **masovému sledování podporovanému umělou inteligencí**. V roce 2025 čínská administrativa údajně přešla od byrokratických kontrol k implementaci algoritmů, které profilují jednotlivce jako „potenciální hrozby“ na základě jejich náboženských zvyků, jako je půst během ramadánu nebo vlastnictví Koránu [Zdroj](https://uyghurtimes.com). Tento digitální panoptikon zajišťuje, že i ti, kteří jsou mimo odhadovaných 1 400 koncentračních táborů, žijí ve stavu neustálého strachu, přičemž každý jejich pohyb a sociální interakce jsou monitorovány státem, který pohlíží na islámskou identitu jako na „zhoubný nádor“, který je třeba vyříznout [Zdroj](https://east-turkistan.net).

Zrada OIC a mlčení muslimských lídrů

Ústředním tématem nedávné advokacie ETNLC je ostrá kritika **Organizace islámské spolupráce (OIC)**. Koncem ledna 2026 se generální tajemník OIC setkal s vysokými čínskými představiteli v Pekingu, aby projednali „posílení spolupráce“ v hospodářském a kulturním sektoru [Zdroj](https://uyghurstudy.org). Oběti ve Východním Turkestánu toto setkání vnímaly jako hlubokou zradu zakládajícího mandátu OIC chránit práva muslimských menšin po celém světě.

Advokační skupiny, včetně Světového ujgurského kongresu, vyjádřily politování nad „selektivním přístupem“ OIC k lidským právům a poznamenaly, že během bilaterálních rozhovorů na vysoké úrovni nepadla žádná zmínka o ujgurské genocidě nebo „sinizaci islámu“ [Zdroj](https://uyghurcongress.org). Z islámské perspektivy není toto mlčení pouze diplomatickým selháním, ale selháním morálním. ETNLC tvrdí, že upřednostňováním ekonomických vazeb a „diplomacie dluhové pasti“ před životy spoluvěřících mnoho států s muslimskou většinou fakticky schvaluje eliminaci ujgurské víry [Zdroj](https://uyghurstudy.org). Centrum vyzvalo Ummu, aby požadovala po svých vládách dodržování koránského principu pevného postoje za spravedlnost, i kdyby to bylo proti jejich vlastním zájmům.

Sinizace islámu: Vymazávání posvátného

Systematická kampaň za „sinizaci“ (počínštění) islámu ve Východním Turkestánu dosáhla v roce 2026 kritické fáze. Tato politika zahrnuje fyzické ničení mešit, věznění významných náboženských učenců a přepisování islámské teologie tak, aby byla v souladu s ideologií komunistické strany [Zdroj](https://ohchr.org). Experti OSN nedávno vyjádřili vážné znepokojení nad kriminalizací kulturního projevu a citovali případy zmizelých učenců, jako je **Rahile Dawut**, jejíž osud zůstává i roky po jejím zadržení neznámý [Zdroj](https://ohchr.org).

Zprávy z místa naznačují, že stát zintenzivnil svou kampaň „Tvrdý úder“, která nyní vstoupila do dvanáctého roku [Zdroj](https://east-turkistan.net). To zahrnuje nucené sňatky ujgurských žen s muži etnika Chan – praxi, kterou aktivisté popisují jako formu „demografické války“ a státem řízené znásilňování s cílem rozmělnit etnickou a náboženskou identitu regionu [Zdroj](https://east-turkistan.net). Pro globální muslimskou komunitu tyto činy představují přímé porušení *Maqasid al-Shari'ah* (vyšších cílů islámského práva), konkrétně ochrany náboženství, života a rodové linie.

Nucená práce a globální dodavatelský řetězec

ETNLC také zaměřilo své úsilí na ekonomické motory, které tento útlak udržují. V lednu 2026 experti OSN na lidská práva varovali, že rozsah státem vynucené nucené práce ve Východním Turkestánu je tak závažný, že může dosahovat úrovně **zločinů proti lidskosti**, včetně zotročení [Zdroj](https://justiceforall.org). Miliony turkických muslimů jsou údajně nuceny do programů transferu pracovních sil pod záminkou „zmírňování chudoby“ a pracují v továrnách, které zásobují globální značky v solárním, automobilovém a textilním průmyslu [Zdroj](https://ohchr.org).

ETNLC vyzývá k vytvoření „halal“ dodavatelského řetězce – takového, který je nejen bez zakázaných látek, ale také bez krve a potu zotročených bratrů a sester. Apelovali na Spojené státy a evropské národy, aby rozšířily **Zákon o prevenci ujgurské nucené práce** a požádali nově vytvořenou „Radu míru“, aby ke konfliktu ve Východním Turkestánu přistupovala se stejnou naléhavostí jako k jiným globálním ohniskům napětí [Zdroj](https://east-turkistan.net).

Výzva k dekolonizaci a suverenitě

Národní osvobozenecké centrum Východního Turkestánu nakonec tvrdí, že hlavní příčinou tohoto porušování lidských práv je nezákonná okupace regionu, která začala v roce 1949 [Zdroj](https://east-turkistan.net). ETNLC argumentuje, že „lidská práva nemohou existovat pod okupací“ a že jediným trvalým řešením je obnovení nezávislosti a suverenity Východního Turkestánu [Zdroj](https://east-turkistan.net).

Tato perspektiva posouvá narativ od pouhých „práv menšin“ k **dekolonizaci a sebeurčení**. Centrum naléhavě žádá světové vlády, aby formálně uznaly Východní Turkestán jako okupovanou zemi podle mezinárodního práva, což by poskytlo právní rámec pro pohnání čínské vlády k odpovědnosti před Mezinárodním trestním soudem (ICC) [Zdroj](https://east-turkistan.net).

Závěr: Morální imperativ Ummy

Prosba Národního osvobozeneckého centra Východního Turkestánu je připomínkou toho, že utrpení ujgurského lidu je zkouškou pro svědomí světa a konkrétně pro globální muslimskou komunitu. Jak učil prorok Muhammad (mír s ním): „Věřící jsou ve své vzájemné laskavosti, soucitu a sympatii jako jedno tělo; když trpí jeden úd, celé tělo na to reaguje bdělostí a horečkou.“

V roce 2026 pálí „horečka“ Východního Turkestánu silněji než kdy jindy. Výzva ETNLC k naléhavé globální akci není jen žádostí o pomoc; je to požadavek na obnovení důstojnosti, ochranu posvátného a ukončení genocidní okupace. Svět se musí rozhodnout, zda bude i nadále mlčky přihlížet, nebo konečně podnikne rozhodné diplomatické a ekonomické kroky nezbytné k tomu, aby lidé ve Východním Turkestánu mohli opět svobodně žít ve své nezávislé vlasti.