
Jak funguje kanun: struny, kobylka, trsátka a ladicí páčky
Porovnejte historické a moderní kanuny a zjistěte, jak zvuk ovlivňují skupiny strun, kobylka na membránách, prstová trsátka a ladicí páčky.
Na přehledném snímku shora se dají rozeznat hlavní součásti. Najděte šikmý okraj s ladicími kolíky. U nástroje s páčkami uvidíte na téže straně řady malých kovových páček. Sledujte struny přes rezonanční desku až ke kobylce. Na opačném konci se její nožky opírají o napnuté membrány. Kanun 89.4.330 v Metropolitním muzeu umění ukazuje toto uspořádání a odkazuje na ukázku moderní hry.
Proč má rezonanční skříň lichoběžníkový tvar
Tělo je dost široké pro řady strun různých délek a dost mělké, aby mohlo ležet hráči na klíně nebo na stojanu. Mnohé nástroje mají obrys pravoúhlého lichoběžníku. Šikmý okraj umožňuje rozmístit úchyty podle postupného přechodu od dlouhých strun ke krátkým. Kanun je citera, protože struny vedou přes samotné tělo. Rawap a dutar, které představuje průvodce ujgurskými hudebními nástroji, nabízejí srovnání s drnkacími nástroji s krkem. Mají vlastní herní techniky a repertoár.
Metropolitní muzeum uvádí u 89.4.330 délku 96,6 a šířku 39,4 centimetru. U dalšího tureckého kanunu 89.4.1248 z konce 19. století uvádí délku 34 palců a šířku 14 palců. Nejdřív porovnejte jednotky a inventární čísla. Obě karty obsahují stejnou nahrávku, která představuje hru na moderní kanun. Dá se poslouchat u obou záznamů jako ukázka, aniž by se hudba přisuzovala vyobrazeným historickým nástrojům.
U 89.4.330 je uvedena i hloubka 9,3 centimetru a mezi materiály jsou dřevo, pergamen a střevové struny. U druhého nástroje uvádí muzeum jako materiály dřevo a kov. Při pohledu shora zaujme především obrys, zatímco hloubka se lépe pozná na šikmém pohledu. Podrobnost soupisu materiálů se mezi záznamy liší. Při popisu proto zachovejte spojení každého údaje s inventárním číslem. V podrobnějším záznamu 89.4.330 jsou uvedeny také perleť, slonovina, kost a eben mezi prvky výzdoby. Při srovnání materiálů je užitečné číst údaj v souvislosti s tím, zda popisuje strunu, membránu, nebo ozdobnou vložku. Jde o různé části, které se na jedné fotografii mohou jevit jako jediná plocha.
Jak počítat struny a jejich skupiny
Skupina obsahuje struny, s nimiž se zachází jako s jednou tónovou pozicí. Trojice tedy přidá do celkového počtu tři struny a do uspořádání jednu pozici. Příklad Metropolitního muzea má 72 strun ve 24 skupinách. Egyptský kanun 0845118 v Kunstmuseum Den Haag má 78 strun ve 26 trojicích. Turecké ministerstvo kultury a cestovního ruchu uvádí 24, 25 nebo 26 skupin po dvou či třech strunách, celkem často kolem 75. Při porovnávání mají význam oba údaje, fyzický počet strun i počet skupin.
I na jednom nástroji může být výjimka. Záznam W 9 studijní sbírky Würzburské univerzity popisuje kanun od Turhana Tezelliho s 24 skupinami nylonových strun. Nejhlubší skupina má dvě struny a ostatní tři. Délka kmitající části je uvedena v rozmezí od 775 do 148 milimetrů. Před počítáním skupin na snímku porovnejte stranu s nejdelšími strunami se stranou s nejkratšími. Počet ladicích kolíků a počet tónových pozic odpovídají na rozdílné otázky.
Karta W 9 uvádí i největší rozměry těla, 990 milimetrů na délku a 406 na šířku. Čísla 775 a 148 milimetrů patří ke kmitajícím úsekům strun. Rozměry samotného nástroje se používají pro srovnání jeho velikosti. Údaje o strunách pomáhají pochopit, jak se v rámci této skříně mění délka jednotlivých skupin. Ze zápisu o 23 trojicích a jedné dvojici lze odvodit celkem 71 strun. Výsledek se týká popsaného uspořádání W 9. Metropolitní muzeum u exempláře 89.4.330 se stejným počtem skupin uvádí 72 strun. Shodný počet skupin tedy může doprovázet jiný počet strun, pokud se ve skupině liší počet jednotlivých strun.
Co dělá kobylka a membrána
Po drnknutí struna kmitá a přenáší pohyb na kobylku. Její nožky mohou u kanunu spočívat na napnutých membránách vsazených do horní plochy. Metropolitní muzeum tuto konstrukci vysvětluje u tureckého nástroje a jako tradiční materiál uvádí rybí kůži. Würzburský záznam zmiňuje pergamenové membrány a u W 9 kobylku se čtyřmi nožkami. Jedna informace popisuje úlohu membrány, další údaj určuje materiál nebo konstrukci konkrétního nástroje.
Předmluva ke knize A Treatise on Qanun Musical Ornaments popisuje nástroj s kobylkou podepřenou nad pěti obdélníkovými díly z rybí kůže. Na fotografii nejprve najděte dlouhou kobylku a její viditelné nožky. Pak se podívejte, zda lze díly pod nimi rozeznat od dřevěné desky. Vyřezávaná rozeta patří k jiné části konstrukce. Dobře osvětlená fotografie pomůže určit polohu těchto prvků. Přesný materiál se obvykle určuje podle muzejního záznamu.
Jak malé páčky mění výšku tónu
Páčky sedí u kolíků na šikmém okraji. Zvednutá páčka vytvoří nový bod dotyku a změní délku struny, která může kmitat mezi tímto bodem a kobylkou. S kratší kmitající délkou se tón zvýší. Kolíky určují základní ladění. Páčky umožňují během skladby volit z dostupných výšek. Turecké označení je mandal. V arabských pramenech se objevují tvary orabe nebo orab.
Velikost změny závisí na konstrukci a poloze páček. Stefan Pohlit ve studii o kanunech Juliena Jalāla Ed-Dine Weisse porovnává různé systémy a popisuje úpravy pro konkrétní intervaly. Podle počtu páček u jednoho výrobce nelze určit výšky jiného nástroje. Podívejte se, kolik páček připadá na skupinu a jak blízko jsou body, kde se dotýkají strun. Tyto detaily vysvětlují, jak nástroj malé změny výšky provádí.
Přítomnost páček pomáhá rozlišit konkrétní exempláře. Kunstmuseum výslovně uvádí, že jeho egyptský nástroj z 19. století moderní páčky nemá. Snímek strany s kolíky tak doplňuje časové zařazení. Muzejní karta uvádí výšku 88 centimetrů, šířku 41 a hloubku 9,5 centimetru. Slovo výška je v tomto případě označení z katalogu. Při porovnání s délkou z jiného záznamu má smysl zachovat původní popisky i údaje o konkrétních nástrojích. Karta eviduje výrobu v Egyptě a uvádí rozmezí 1800–1900. Mezi materiály zmiňuje dřevo, kůži, kost, kov a perleť. Obecný údaj o kůži sám o sobě neurčuje druh zvířete. Jestliže chcete srovnat membrány, připište označení materiálu k příslušnému muzeu a inventárnímu číslu.
Jak hráč rozezní struny a tvaruje melodii
Würzburská sbírka popisuje trsátka připevněná kroužky k oběma ukazovákům. Metropolitní muzeum rovněž uvádí trsátka na ukazovácích. Předmluva ke knize popisuje jeden příklad kovových kroužků a věnuje se střídání a opakování tónů i hře v oktávách. Tyto techniky pomáhají vysvětlit rozdíl mezi nástupem jednotlivého tónu a zdobenou melodickou frází. Pohyb ruky u páček může souviset s volbou výšky. Zvuk začíná drnknutím do struny.
Turecký makam a arabský maqam zahrnují dostupné výšky, způsob vedení frází a důraz na některé tóny. Průvodce ujgurskými Dvanácti mukámy popisuje samostatně zdokumentovanou tradici s příbuzným názvoslovím. Každý repertoár sledujte v jeho vlastním kontextu a u jeho interpretů. Článek o setkáních Meshrep a průvodce balúčskou duchovní poezií a hudbou uvádějí další příklady toho, proč se zvuk nástroje a prostředí konkrétního provedení zaznamenávají samostatně.
Dvě nahrávky k muzejním nástrojům
Na nahrávce Metropolitního muzea z roku 2018 hraje Tamer Pinarbasi na kanun, Ara Dinkjian na úd a Glen Velez na rámový buben. Je to souborová hra. Zkuste při poslechu rozlišit, jak se doplňují drnkací nástroje a buben. Nahrávka doprovází kartu historického předmětu jako ukázka moderní hry. Muzeum uvádí název skladby Gurbet O Kadar a interprety odděleně od inventárního čísla historického kanunu. V popisku ke zvuku je proto užitečné uvést rok provedení přímo u jmen hudebníků.
Würzburská karta odkazuje na nahrávku z roku 2016. Salah Eddin Maraqa na ní hraje taksim v makámu Huzzām na samotný W 9. Sbírka uvádí hráče, nástroj a datum. Nahrávka vznikla ve studijní sbírce 17. února 2016 a pořídil ji Markus Volk. Univerzita uvádí také získání nástroje v červnu 2015. Datum pořízení do sbírky, datum nahrávky a jméno výrobce tedy čteme v oddělených údajích. Posluchač může před poslechem porovnat, které z nich vysvětlují původ předmětu a které vznik zvukového dokumentu. Posluchač tak může spojit doloženou kobylku, skupiny strun a páčky konkrétního nástroje s jeho zvukem. V popisku označte první nahrávku jako moderní souborovou ukázku muzea a druhou jako nahrávku W 9.
Jak porovnat dataci, součásti a stav dvou kanunů
Začněte inventárním číslem a datováním předmětu. Zaznamenejte obrys rezonanční skříně, uspořádání strun, polohu kobylky a případné páčky uvedené v katalogu. U snímků z více stran sledujte nejprve okraj s kolíky a potom podpěry pod kobylkou. U rozměrů zachovejte původní názvy a jednotky. Datování nástroje uvádějte odděleně od data nahrávky.
Písemný výskyt názvu nástroje, datum dochovaného kusu a zavádění určitého systému páček jsou tři různé druhy dokladů. Metropolitní muzeum v jedné kartě pojednává o historii slova i lichoběžníkového nástroje. Sbírky v Haagu a Würzburgu umožňují porovnat konkrétní kusy s páčkami i bez nich. Do popisku patří zaznamenaný rys, který pozorování podporuje. Širší původ nástroje ponechte pramenům, které se jím zabývají.
Při porovnávání materiálů a praxe lze využít další příklady. Průvodce intarzií chátam ukazuje výzdobu smyčcové loutny a bubnu. Dějiny osmanských kaváren popisují městská místa pro vystoupení. Průvodce kaligrafickými cvičnými listy pomáhá číst doklady učení v jiném řemesle a průvodce geometrickými vzory ukazuje, jak sledovat opakující se motiv po ploše.
Nástroje, nahrávky a studie
- Metropolitní muzeum umění, kanun 89.4.330 dokumentuje turecký nástroj z 19. století a zpřístupňuje nahrávku Pinarbasiho souboru.
- Metropolitní muzeum umění, kanun 89.4.1248 uvádí další turecký nástroj s vlastními rozměry.
- Kunstmuseum Den Haag, kanun 0845118 popisuje 26 trojic a u tohoto egyptského nástroje výslovně uvádí absenci moderních páček.
- Turecké ministerstvo kultury a cestovního ruchu, Kanun uvádí různé počty skupin.
- Würzburská univerzita, kanun W 9 zaznamenává výrobce, odlišnou nejhlubší skupinu a nahrávku nástroje.
- Brill, A Treatise on Qanun Musical Ornaments, předmluva dokládá uspořádání kobylky a membrán a herní techniky.
- Stefan Pohlit, studie nástrojů Juliena Jalāla Ed-Dine Weisse porovnává polohu páček a způsoby ladění.





