
Jak poznat maghribské písmo na listu Koránu?
Prohlédněte si oblouky písmen, barevná znaménka pro čtení a zlaté značky veršů. Porovnejte pergamen, růžový papír a dodatečné okraje.
Folio je jeden list s přední a zadní stranou. Dvojlist neboli bifolium je přeložený arch, který tvoří dva listy. Oddělený list může uchovat písmo, linkování, okraje a různé značky. K určení jeho původního místa ve svazku mohou být potřeba další doklady. Příklady ukazují písmo i uspořádání strany podle muzejních záznamů. Při prohlížení věnujte pozornost podkladu, barvě písma i rámu nebo vazbě, které mohly přibýt později.
Najděte základní linii řádku a sestupné tahy
Vyberte řádek hlavního textu a sledujte linii, na níž leží těla písmen. Pod ní hledejte obloukové tahy. List 21.28 v Metropolitním muzeu umění je severoafrický pergamen datovaný přibližně do roku 1300. Měří 16,5 × 15,2 centimetru. Muzeum zdůrazňuje oblouky maghribských písmen a tahy klesající pod řádek. Hlavní písmo je hnědé. V jeho blízkosti jsou drobné modré a zelené tečky. Zlatý uzel se třemi laloky označuje konec verše.
Detail ukazuje sestup tahu, zatímco celá stránka umožní určit jeho polohu v řádku a mezi řádky. Porovnejte několik míst na téže stránce. Zapište název písma z katalogu a viditelný znak, který jej pomáhá rozpoznat. Průvodce druhy arabské kaligrafie ukazuje další rozdíly ve tvarech písmen. Sbírkové číslo umožní přiřadit daný řádek k muzejnímu popisu konkrétního listu.
Rozlišujte barevná znaménka pro čtení a zlaté značky veršů
Národní muzeum asijského umění při Smithsonian Institution vede list F1929.69 jako oddělený pergamenový list ze 13. století. Hnědé maghribské písmo tvoří sedm řádků v jednom sloupci. Znaménka pro samohlásky jsou zelená a žlutá, diakritická znaménka hnědá. Modré značky vyznačují zdvojení souhlásky nebo nepřítomnost samohlásky. Zlatý uzel označuje konec verše. Katalog tak popisuje několik funkcí značek na jediném listu.
Na snímku začněte u větších tahů. Zjistěte, zda je malá značka nad písmem, pod ním či mezi jeho tahy. Najděte samostatný zlatý tvar a prohlédněte si, kolik místa je kolem něj. Konkrétní značku pojmenujte s pomocí muzejní dokumentace. V záznamu Met jsou modré a zelené značky označené jako diakritické tečky. Smithsonian u vlastního listu uvádí konkrétnější funkce. Každý výčet barev patří k danému listu.
Studie Alaina George o barevných tečkách a regionálním původu porovnává rané rukopisy s písemnými svědectvími o zápisu samohlásek. Práce vychází ze způsobu používání značek v širším souboru pramenů. U jednoho muzejního listu uveďte nejprve polohu, tvar a funkci znaménka podle záznamu. Průvodce inkousty v islámských rukopisech vysvětluje, jak samostatně zaznamenat viditelnou barvu a určený materiál.
Smithsonian uvádí u F1929.69 rozměry 16,5 × 15,5 centimetru a jako možný původ jižní Španělsko nebo severní Afriku. List Met má podobný formát. Při srovnávání fotografií se můžete orientovat podle rozměrů, které platí pro skutečný podklad. V popisku zachovejte obě možnosti původu uváděné u F1929.69.
Porovnejte pergamen a obarvený papír
List Met 21.28 a list Smithsonian F1929.69 jsou z pergamenu. List AKM258 v Muzeu Aga Chána je z papíru s broskvově růžovým zabarvením. Muzeum uvádí španělskou Valencii, dobu kolem roku 1200 a rozměry 32,6 × 25,6 centimetru. Kurátorský text popisuje výrazné oblouky maghribských písmen a uvádí jako možné místo výroby papíru město Játiva. Jde o návrh týkající se původu papíru. Místo vzniku listu je v samostatném katalogovém poli.
Dvojlist Růžového Koránu 2017.232 v Met je dalším papírovým příkladem. Katalog jej přiřazuje ke Španělsku a datuje přibližně do 13. století. Každý list má pět řádků velkého maghribského písma. Katalog uvádí zlatá znaménka pro čtení s hnědými, modrými a zelenými obrysy a modré číselné údaje zapsané písmeny ve zlatých kotoučích. Listy mají obdélný formát. Růžová barva patří papíru. Zlato, stříbro, inkoust a krycí vodová barva jsou materiály uváděné na jeho povrchu.
Srovnávejte rozměry stejné jednotky. Šířka samostatného listu a rozevřeného dvojlistu se týká jinak velké plochy. Ověřte, zda snímek zahrnuje výstavní podložku nebo novodobý rám. Při použití výrazu list či dvojlist z katalogu je v popisku jasné, k jakému podkladu se měření vztahuje. Průvodce fyzickou podobou mushafu vysvětluje vztah listu a svazku.
Pro předmět 2017.232 Met uvádí výšku 31,8 a šířku 50,2 centimetru. AKM258 má podobnou výšku a jeho šířka se týká jednotlivého listu. Před srovnáním proporcí na obrázcích zjistěte, co přesně záznam označuje a měří. Počet řádků pak můžete porovnat na ploše jednoho listu v každém příkladu.
Určete okraj a pozdější doplňky
List QUR 520 z Khalili Collections je přiřazen k severní Africe a datován přibližně do let 1250–1350. Jeho rozměry jsou 29 × 22,6 centimetru. Katalog uvádí inkoust, zlato a krycí vodovou barvu na jemném pergamenu označeném jako vellum. Pozdější okraje z růžového papíru a z tmavomodrého papíru se zlatými skvrnkami jsou z 19. století. Zlatá písmena mají černou konturu. Popis rozlišuje značky na konci verše a složitější okrajové medailony pro skupiny pěti a deseti veršů.
Najděte rozhraní mezi původní psací plochou a rámem či připojeným papírem. Na fotografii mohou dohromady tvořit jeden obdélník. Katalog přiřazuje každé části vlastní materiál a dataci. Sbírka uvádí pravděpodobnou královskou zakázku v Maroku nebo případně v nasridské Granadě. Rozdíly mezi dochovanými listy mohou podle popisu ukazovat na několik písařů. U každé možnosti zachovejte odkaz na danou instituci a popis dokladu. Průvodce kolofony a vlastnickými záznamy rukopisů ukazuje, jak může list uchovat stopy různých etap historie svazku.
Popis QUR 520 uvádí devět řádků na stránce, maghribské písmo hlavního textu a kufické písmo u některých doplňků. Počet řádků může pomoci vymezit psací pole. Dál lze podle katalogu hledat kulaté ozdoby na okraji a hranici dodatečně připojeného papíru.
Sledujte různá písma a jejich funkce v jednom svazku
Rukopis W.556 ve Walters Art Museum je pergamenový svazek z 12. století. Vlastní kolofon jej označuje jako devátý svazek. Katalog udává výšku 16 a šířku 15 centimetrů. Hlavní text je psán tmavě hnědým maghribským písmem s různobarevnými znaménky pro samohlásky. Záznam uvádí rané abbásovské neboli kufické písmo u nadpisů kapitol a nápisů v iluminovaných polích. Závěrečná výzdoba s kolofonem na zadní straně listu 133 (133b) je popsána jako mashriqi, v témže katalogu také thuluth maghribi.
Katalog uvádí trojlaločné značky pro konce veršů a jiné tvary pro skupiny po pěti a deseti. V různých listech jednoho svazku najdete řádek hlavního textu, ozdobný nadpis nebo závěrečnou poznámku. Písma a značky plní odlišné úlohy. U každého znaku ponechte číslo listu. Kolofon uvádí číslo svazku. Podle katalogu neobsahuje datum dokončení ani jméno písaře. Tmavočervená vazba z kozí usně je patrně ze 16. století a byla později opravována.
Pokud je k dispozici digitalizovaný svazek, procházejte listy v pořadí. Ozdobný začátek a stránka hlavního textu mohou ve výřezech působit odděleně. Čísla listů ukazují jejich pořadí. Katalog zmiňuje, že ořez zasáhl ozdobu na okraji stránky, kde začíná hlavní text. Dnešní okraje tedy dokládají pozdější zacházení a zároveň stopy dřívějšího rozvržení.
Záznam W.556 uvádí jeden sloupec, sedm linek a plochu písma o výšce 12,5 a šířce 10 centimetrů. Pole písma má vlastní rozměry v rámci celého listu. Při práci s výřezem můžete díky těmto údajům určit, kde končí linkovaná plocha a začíná okraj s ozdobami.
Srovnejte raný list a pozdější rukopis
List AKM482 v Muzeu Aga Chána je podle katalogu ukázkou kufického písma z 10. století. Muzeum upozorňuje na oblouky sestupující pod řádek, které se později staly typickými pro maghribské písmo. Na každé straně pergamenu jsou tři řádky. Červená a zelená znaménka jsou vysvětlena v jeho katalogovém záznamu. List slouží jako starší příklad takového tvaru. V popisku uveďte písmo jako kufické podle muzea.
Rukopis W.568 ve Walters Art Museum je datován do 18. století. Na italském papíru je velké maghribské písmo s červenými, zelenými a žlutými samohláskovými znaménky. Vazba z kozí usně zdobená slepotiskem je pravděpodobně z 19. století. Tento záznam přináší pozdější příklad podkladu i barevných znamének. Název písma zahrnuje delší období než papír a vazba tohoto konkrétního rukopisu.
Walters uvádí, že na italském papíru W.568 je vodoznak se třemi půlměsíci. Místo vzniku rukopisu katalog uvádí jako Maghrib. Původ papíru a místo, kde vznikl text, zapisujte jako dva různé údaje. Pokud na fotografii vodoznak nevyniká, odkažte na popis materiálu.
Napište popisek, který propojí obraz a doklad
Začněte názvem sbírky, číslem, katalogovou datací a uváděným místem. Určete stranu nebo list na fotografii. Zapište podklad, rozměry, hlavní písmo a pojmenované značky. Je-li vidět okraj, ověřte, zda jej katalog popisuje jako součást listu nebo jako pozdější doplněk. Detail písmene může doplnit snímek, který ukazuje jeho polohu v řádku. Při srovnání dvou listů ponechte každé číslo u příslušného materiálu a data.
Použijte popis písma z příslušného záznamu. Na listu Met 21.28 značí zlatý uzel konec verše. Smithsonian uvádí pro svůj sedmiřádkový list konkrétní barvy a funkce. Ve W.556 jsou různé prvky rozložené do více listů. U Růžového Koránu si všimněte pěti řádků a barvy papíru. Každý údaj spojte s obrazem nebo s polem katalogu.
Muzejní katalogy a studie
- Met, list 21.28 zaznamenává hnědé písmo, barevné značky, pergamen a zlatý uzel.
- Smithsonian, Národní muzeum asijského umění, F1929.69 popisuje sedm řádků a několik druhů znamének.
- Alain George, studie barevných teček vysvětluje srovnávací metodu zkoumání regionálního původu.
- Muzeum Aga Chána, AKM258 zaznamenává barvený papír a přiřazení k Valencii.
- Met, dvojlist Růžového Koránu 2017.232 dokládá papír, uspořádání a značky.
- Khalili Collections, QUR 520 popisuje jemný pergamen, okrajové značky a dodatečné papírové okraje.
- Walters Art Museum, W.556 uvádí strukturu svazku, písma, vazbu a odkazy na listy.
- Muzeum Aga Chána, AKM482 nabízí starší příklad kufického písma.
- Walters Art Museum, W.568 dokládá pozdější příklad na italském papíru.





