Předislámská Arábie podle nápisů, osad a dokladů obchodu

Předislámská Arábie podle nápisů, osad a dokladů obchodu

Muslim Post Editorial Desk@muslimpost

Poznejte Arábii 4. až 6. století z datovaných nápisů, hráze v Ma’ribu, domu v Dadanu a přepravních nádob z ománského Fulajdže.

V předislámské Arábii od 4. do 6. století n. l. existovaly zemědělské osady, království a komunity, které spojovaly cesty přes pouště i moře. Na každém místě se zachoval jiný doklad. Skalní nápis poblíž Nadžránu je raným příkladem arabského písma. V dnešním Jemenu nechal vládce Abraha u hráze v Ma’ribu vytesat dlouhý nápis v sabejštině. Dům v Dadanu na severozápadě Arábie dokládá osídlení. V ománském Fulajdži o výměně zboží přímo vypovídají zbytky obsahu a vnitřní povlak přepravních nádob.

Výraz „předislámský“ zahrnuje vše, co předchází vzniku islámu v 7. století. Tady jde o pozdní antiku, zvláště 4. až 6. století n. l. Přesné datum přepočtené z kalendáře uvedeného v nápisu odpovídá na jinou otázku než rozmezí odhadnuté z vykopávek. Společně prameny ukazují, co se stavělo, psalo, v co lidé věřili a co převáželi. Současně umožňují určit, jaký typ dokladu každé tvrzení podpírá.

Co vypovídá datovaný nápis u Nadžránu o arabském písmu?

V Himá severně od Nadžránu na jihu dnešní Saúdské Arábie zveřejnil francouzsko-saúdský tým Christiana Juliena Robina, Alího Ibráhíma al-Ghabbána a Saída as-Saída několik raných nápisů z oblasti Nadžránu. Skalní nápis označený Ḥimā-South PalAr 1 obsahuje datum, které vydavatelé převádějí na rok 470 n. l. Dokládá, že se tehdy užívalo písmo rozpoznatelné jako raná podoba arabského písma. Letopočet platí pro jediný nápis. Různými formami arabštiny se mluvilo již dříve a některé tvary písmen připomínají starší písma.

Písmo a jazyk mají každý své dějiny. V práci o skalním nápisu na sever od Táifu Ahmad al-Džallád a Hajsam Sidkí ukazují, jak tvary písmen a pravopis pomáhají při určování raného arabského písma. Probírají souvislost s nabatejským aramejským písmem, přechodné podoby a rozdíly mezi nápisy z 5. a 6. století. Nápis z Rīʿ al-Zallālah nemá datum. Lze ho srovnávat s datovanými příklady, aniž se mu přisoudí rok jiného nápisu. Průvodce arabskými kaligrafickými styly vysvětluje podoby vyvinuté až později pro rukopisy nebo budovy.

Co lidé v Dadanu stavěli a uchovávali?

Ve Vádí al-Kurá u dnešní Al-Uly prozkoumal Archeologický projekt Dadan velkou budovu na jihu lokality. Zpráva o osídlení v pozdní antice vymezuje její užívání od konce 3. či počátku 4. století do počátku 7. století. Patřila k vesnici, která vznikala poté, co kolem poloviny 3. století ustala činnost na hlavním sídelním pahorku. Výzkum omezený na pahorek mohl pozdější osadu přehlédnout. Rozmístění nálezů v oáze ukazuje, že výběr místa vykopávek ovlivňuje, jakou část dějin lze poznat.

Studna uvnitř stavby a keramika dokládající změny ve výrobě a užívání nádob ukazují na obytnou funkci. Autoři vidí známky toho, že obyvatelé v raných fázích byli poměrně zámožní. Na povrchu našli střep jemné severoafrické keramiky s červenou engobou. Podle tvaru jej datují do let 325–420 n. l. Dovážené keramiky se podařilo určit málo. Některé velké skladovací či přepravní nádoby pocházely pravděpodobně ze severního Hidžázu, možná z Tajmy. Zpráva odlišuje povrchový nález od vykopaných předmětů. Vzdálený původ ukazuje, že předmět putoval. K určení trasy a množství zboží jsou potřeba další doklady.

Dům a studna ukazují, že osada potřebovala přístup k vodě v konkrétním místě. Článek o ománských zavlažovacích systémech afládž nabízí jiný příklad a řeší rozdělování vody kanály. V obou případech jde o vodní stavby, které mají různý rozsah, funkci a umístění.

Podle týmu budova patřila k vesnici o rozloze asi jednoho hektaru. Studna a předměty přibližují život jedné domácnosti v několika obdobích. Tvar severoafrického střepu nalezeného u budovy pomáhá určit dobu výroby. Jednotlivé fáze domu ukazují, kdy na místě probíhala činnost. Tyto způsoby datování tak dovolují položit přesnější otázku než zda Dadan obchodoval se vzdálenými oblastmi. Které nalezené předměty lze bezpečně spojit s každým obdobím užívání domu?

Co nápisy říkají o náboženství v Himjaru?

V hornaté části dnešního Jemenu zanechalo království Himjar sabejské nápisy. Garb Bayt al-Ashwal 2 připisuje Pánu nebes pomoc při stavbě paláce, kterou nařídil Malkíkarib Juha’min se syny. Překlad v Posen Library uvádí přepočtené datum leden 384 n. l. Jde o úřední záznam královského stavebního projektu s náboženským vzýváním. Slova ukazují, jak zadavatelé popsali Boží pomoc. O každodenním vyznání stavitelů a uživatelů paláce říkají méně.

Druhý nápis, Garb Bayt al-Ashwal 1, je nedatovaný. Ve studii o judaismu v Himjaru jej Christian Julien Robin klade do období jmenovaného spoluvládce přibližně v letech 380–420 n. l. Nápis vzývá Pána nebe a země a zmiňuje Izrael. Robin zkoumá i malý hebrejský nápis vyrytý v ústředním monogramu. Hebrejské písmo i zmínka o Izraeli svědčí pro židovskou příslušnost. Srovnání s královským vzýváním ukazuje, jak přítomnost jména společenství nebo dalšího jazyka zpřesňuje výpověď oproti obecné zmínce o jediném Bohu.

V poznámkách pomůže zachovat poslední číslo každého katalogového označení. Dvojka má přesný přepočet data a mluví o královské stavbě. Jednička má odhadnuté rozmezí podle spoluvládce a také další stopy v hebrejštině. Při práci s oběma záznamy od sebe oddělte, kdo je pořídil, o jakém díle mluví a se kterým náboženským výrazem je lze spojit.

Nápis na hrázi v Ma’ribu spojuje vládu a náboženství

Dlouhý nápis CIH 541 pochází z hráze v Ma’ribu. Zaznamenává události za Abrahy, vládce spojeného s přítomností Aksumu v jižní Arábii, a běžně se datuje do roku 548 n. l. V úvodu vzývá Rahmánána, Mesiáše a Ducha svatého. Křesťanské vzývání je v sabejštině, stejně jako starší nápisy s jinými náboženskými výrazy. Text jmenuje Abrahu a zachycuje práce na hrázi a politické události. Vydání s fotografií, přepisem a překladem ukazuje uspořádání a místa s nejistým čtením.

Vzývání a zpráva o opravě se nacházejí na stejném pomníku. Zemědělská osada závisela na hrázi a oprava byla příležitostí, aby si zásluhy připsal panovník před veřejností. Nápis uchovává podání dvora i jména, která chtěl uvést. Každodenní víru všech místních lidí z něj zjistit nelze. Ve srovnání se staršími nápisy vystupují otázky, kdo dal dílo zhotovit a které výrazy pomáhají určit náboženské prostředí. Stvrzenky a úřední listy z rané islámské doby nabízejí srovnání s dokumenty pozdější doby, které sloužily jiným účelům než veřejný pomník.

Co nám o obchodu říkají nádoby z ománského Fulajdže?

Fulajdž leží v ománské pobřežní oblasti al-Bátina ve vnitrozemí od přístavu Suhár. Archeologové našli pevnost postavenou mezi začátkem 5. a polovinou 6. století n. l. Zpráva britsko-ománského projektu vysvětluje doklady pro spojení lokality s pozdní sásánovskou přítomností. Budova se znovu využívala i v rané islámské době. Vrstvy v zemi rozlišují činnost před stavbou, užívání pevnosti a pozdější osídlení. Zjištění, že předmět náleží k popsané vrstvě, pomáhá při datování víc než pouhá znalost jeho obecného naleziště.

Studie patnácti úlomků přepravních nádob z roku 2026 zohlednila jejich archeologický kontext a prozkoumala povlak z bitumenu. Badatelé našli dvě skupiny podle složení, které odpovídají zdrojům z různých částí jihozápadního Íránu. V pěti vzorcích zjistili ukazatele související s červeným vínem. Jeden úlomek pocházel z vrstvy raného užívání pevnosti. Jiné spadají do širších rozmezí včetně období opětovného užívání, které pokrývá přechod k rané islámské době. Výsledky ukazují, co některé nádoby obsahovaly a odkud byl materiál na povlak. Hlína, nepropustná vrstva a náplň mohly mít různé zdroje.

Tvar ukazuje, že šlo o přepravní nádoby. Zbytky obsahu a složení vrstvy spojují místo s výměnou v Perském zálivu a Indickém oceánu. Na určení lodi nebo ročního množství vína nemáme údaje. Přehled monzunové plavby v obchodu Indického oceánu popisuje, jak sezónní vítr ovlivňoval delší výpravy. Ve Fulajdži lze místní pohyb pozorovat na zanechaných úlomcích.

Čísla úlomků pomáhají vystihnout výsledek. Vzorek 3465 vykazuje ukazatele vína a souvisí s užíváním pevnosti. Vzorek 3459 je z fáze opětovného užívání, kterou badatelé řadí do širokého období od konce 6. do konce 7. století. Další kladné výsledky zahrnují starší úlomek i kusy, jež se mohly přemístit, než skončily ve vrstvě nálezu. Pět vzorků tedy pochází z různých situací. Pro tvrzení o předislámských stoletích je vrstva stejně důležitá jako chemický rozbor.

Jak srovnávat vytesané datum s datem z vykopávek?

Nejprve si ujasněte, co je datováno. Rok 470 v Himá je přepočet data z jednoho nápisu. Počátek užívání domu v Dadanu je rozmezí podpořené nálezy a jejich kontextem. Ve Fulajdži je důležitá vazba na vrstvu, protože stejný tvar nádoby se objevuje ve více fázích. V Ma’ribu lze zvlášť zkoumat dobu vzniku nápisu, události v něm i dřívější historii hráze.

U náboženství se ptejte, kterého pisatele, zadavatele nebo obec pramen zastupuje. Úřední text u paláce nebo hráze říká, co chtěla odpovědná osoba zveřejnit. Drobný nápis na skále může uchovat slova jednotlivce. U obchodu rozlišujte keramický nález, laboratorní rozbor a text s popisem trasy. Dovážený předmět s určeným původem potvrzuje spojení. Množství a okolnosti nálezů určují, co lze vyvodit dál.

Když se v jednom seznamu setkávají data z více míst, vyplatí se zapsat nejen číslo, ale i druh dokladu. U Himá půjde o přepočtený letopočet na skále. U severoafrické keramiky uvádějte, že tvar pomohl datovat výrobu a že střep byl sebrán na povrchu. U ománských vzorků zvlášť vyznačte číslo nálezu a vrstvu. Pak nelze snadno zaměnit vznik předmětu za dobu, kdy ho lidé používali.

Prameny a studie pro další čtení