Části minbaru: dveře, schodiště, plošina a baldachýn

Části minbaru: dveře, schodiště, plošina a baldachýn

Muslim Post Editorial Desk@muslimpost

Naučte se rozpoznat dveře, stupně, boční panely a baldachýn minbaru podle příkladů z Kajruvánu, Marrákeše a muzejních zpráv o restaurování.

Minbar je vyvýšená kazatelna, z níž v mešitě zaznívá kázání. U mnoha historických příkladů vede od vstupu na úrovni podlahy schodiště k malé horní plošině. Nad ní může být kopule nebo baldachýn. Po stranách schodů bývají panely s řezbou či vykládáním. Díly se nejsnáze rozpoznávají na fotografii, která ukazuje přední stranu a zároveň jeden bok. Z čelního pohledu zjistíte polohu vstupu a z boku směr, kterým schody stoupají.

Každý dochovaný předmět umožňuje zjistit něco jiného. Úplný minbar ukazuje souvislost mezi vstupem, schodištěm a horní konstrukcí. Na samostatných dveřních křídlech se dají zblízka prohlédnout truhlářské spoje. Pokud se zachovala jediná vyřezávaná deska, muzejní záznam někdy určí, zda patřila ke stupni nebo k boku kazatelny. Následující příklady ukazují, co se dochovalo, co prošlo opravou a co známe ze starších snímků.

Od dveří po schodech až k baldachýnu

Dřevěný minbar v Muzeu Viktorie a Alberta ukazuje celou stavbu. Záznam k předmětu 1050–1869 popisuje dvoukřídlé dveře pod pásem mukarnas. Za nimi je sedm stupňů vedoucích na malou plošinu s cibulovitou kupolí. Z boku trojúhelníkové panely vyplňují prostor pod stoupající linií schodiště. Pokud jsou jednotlivé stupně na snímku skryté, dveře a šikmá hrana bočních panelů pomáhají určit průběh schodů. Muzeum Viktorie a Alberta, minbar 1050–1869.

Podle nápisů se jménem mamlúckého sultána Kájtbáje klade muzeum vznik kazatelny do jeho vlády v letech 1468–1496. Za pravděpodobné místo výroby označuje Káhiru. Původní mešita zůstává neznámá. Místo zhotovení a první umístění jsou dva různé údaje o původu. Zdobená křídla označují vstup, kupole horní část a nápisy dokládají datování. Pojmenování člověka, který pronáší páteční kázání, přibližuje průvodce rolemi imáma, muezzina a chatíba.

V záznamu jsou uvedeny šestnácticípé hvězdy a mnohoúhelníky na trojúhelníkových panelech. Vzor na dveřních křídlech je hustší. U snímku výzdoby může hustota vzoru pomoci s určením dílu, pokud je vidět i hrana panelu. Muzeum také uvádí výšku 708 centimetrů, šířku 113 a hloubku 304 centimetrů. Rozměry pomáhají představit si celek při prohlížení fotografií různých velikostí.

Jak číst trojúhelníkové boky minbaru z Kutubíje

Minbar spojovaný s mešitou Kutubíja v Marrákeši začal vznikat kolem roku 1137 v Córdobě. Almorávidský vládce Alí ibn Júsuf jej objednal pro svou páteční mešitu. Almohadové kazatelnu po dobytí Marrákeše zachovali a později se používala v Kutubíji. Dochovaný předmět je zdokumentován v paláci El Badí. Město výroby, mešity, kde se používal, a místo jeho uchovávání patří k různým obdobím. Metropolitní muzeum umění a marocké ministerstvo kultury, svazek o restaurování minbaru z Kutubíje.

Marocký záznam popisuje přemístitelnou kazatelnu s osmi stupni a výzdobou na vnitřních i vnějších stranách. Na bočním snímku sledujte šikmou hranu schodů a pak velký geometrický vzor pod ní. Uvnitř sítě se nacházejí drobné mnohoúhelníkové panely s vyřezávanými rostlinnými motivy. Povrch spojuje skládání dřevěných dílků s vykládáním, mimo jiné kostí. Celkový pohled ukáže, jak vzor vyplňuje trojúhelníkovou plochu. Detail odhalí jednotlivé čáry a malé vyřezávané plochy mezi nimi. Průvodce geometrickými vzory vysvětluje, jak sledovat opakující se linie a tvary. Palác El Badí, záznam k minbaru z Kutubíje.

Co odhalilo restaurování pod schodištěm

Když restaurátoři minbar z Kutubíje zkoumali, byl nakloněný. Mark D. Minor, účastník společných prací, popsal vnitřní prkna z dřívějších oprav, která odtlačovala boky od sebe a držela kazatelnu v nakloněné poloze. Tým je zdokumentoval a odstranil. Poté doplnil vnitřní podpěry upevněné snímatelnými svěrkami. Fotografie před ošetřením a po něm ukazují, jak zásah obtížně postřehnutelný na záběru řezby ovlivnil tvar a stabilitu celé kazatelny. Mark D. Minor, zpráva účastníka o restaurování minbaru z Kutubíje.

V téže zprávě se píše, že byly doplněny dvě chybějící podstupnice v dolní části schodiště. Podstupnice je svislá plocha mezi dvěma stupni. Stupnice je vodorovná plocha, na kterou se šlape. Rozlišení pomůže určit místo zásahu při čtení zprávy nebo při prohlížení fotografie. Doplněné podstupnice se týkají dvou svislých ploch. Práce na vnitřních výztuhách souvisela s oporou boků. Určení ošetřených částí říká o opravě více než samotný letopočet.

Co ukazují samostatná dveřní křídla a znovu sestavený vstup

Dvojice dveřních křídel 91.1.2064 v Metropolitním muzeu umění je datována přibližně do let 1325–1330. Podle muzea by mohla pocházet z káhirské mešity Sajfa ad-Dína Kawsúna. Při výrobě křídel bylo použito palisandrové dřevo, v záznamu označené jako rosewood, a moruše. Vykládání zahrnuje slonovinu a eben. Restaurátorka ve zvukovém komentáři popisuje přesně lícující díly a spoje, které do sebe zapadají. Konstrukce umožňuje materiálům měnit rozměry při změně vlhkosti. Křídla dokládají rozměry a truhlářské zpracování vstupu. Schody a horní plošinu lze zkoumat na příkladech, které tyto části zachovaly. Metropolitní muzeum umění, dvojice dveřních křídel minbaru, 91.1.2064.

Muzeum výtvarných umění v Bostonu uchovává jiný vstup, jehož základ tvoří díly z konce 14. století. Podle muzea je dnes na místě dvou křídel otevíraných dovnitř jediný panel se dvěma šestnácticípými hvězdami. Nápis dole naznačuje, že alespoň část vstupu vznikla v Káhiře pro sultána az-Záhira Barkúka. Rozsah této atribuce je důležitý, protože dnes viditelné části byly sestaveny do pozdějšího uspořádání. Muzeum výtvarných umění v Bostonu, přehled restaurování vstupu minbaru.

Rozbor určil borovici halepskou v hlavním rámu a ve spodní desce s nápisem. Šest vzorků dřeva bylo datováno od poloviny 14. do poloviny 15. století. Výsledky se vztahují ke dřevu konkrétních částí, z nichž byly odebrány vzorky. Rentgenové snímky poskytly další údaje o připevnění výzdoby. Podle muzea mohly být některé slonovinové destičky ze středního panelu původně na boku minbaru. Stáří dřeva a okamžik, kdy byla část upevněna na dnešní místo, odpovídají na různé otázky. Muzeum výtvarných umění v Bostonu, rozbor dřeva a rentgenové snímky.

Jak určit místo úlomku podstupnice nebo bočního panelu

Muzeum islámského umění v Rakkádě uchovává vyřezávaný teakový úlomek z minbaru Velké mešity v Kajruvánu. Záznam BS 200 jej určuje jako část podstupnice na horním konci schodiště a datuje do let 856–863. Deska měří 64 centimetrů na délku a 5,5 na šířku. Na úzké ploše jsou listy révy a hrozny. Muzeum uvádí také tloušťku 3,5 centimetru. Některé díly byly podle muzea v souvislosti s opravou kolem roku 1920 vyjmuty a uloženy mezi historickými předměty mešity. Záznam sleduje i další cestu úlomku. V roce 1965 přešel do muzea při Velké mešitě a od roku 1986 je podle záznamu uchováván v Rakkádě. Pohled na samostatnou desku ve sbírce tak doplňuje informace o místě, které měla na schodišti. Průvodce Velkou mešitou v Kajruvánu ukazuje, kam v budově kazatelna patří. Muzeum islámského umění v Rakkádě, vyřezávaný úlomek BS 200.

Úlomek 34.150.1 v Metropolitním muzeu umění pochází z boku jiného minbaru. Vyřezávaný a malovaný teakový díl vznikl v Jazdu roku 1151. Muzeum uvádí jako objednavatele Abú Bakra ibn Muhammada. Úlomek je vysoký 120,7 a široký 31,4 centimetrů. Srovnejte jej s úzkou deskou z Kajruvánu a ověřte, co o poloze obou dílů dokládají muzejní záznamy. Oba jsou z teaku. Záznam z Kajruvánu určuje horní část schodiště a záznam z Jazdu bok kazatelny. Metropolitní muzeum umění, úlomek minbaru z Jazdu, 34.150.1.

Když podobu zachovají historické fotografie

Minbar, který Núr ad-Dín objednal ve 12. století v Aleppu, dokládá jiný druh pramene. Sylvia Auldová v katalogu výstavy Metropolitního muzea umění o Jeruzalému popisuje trojúhelníkovou konstrukci s předními dveřmi, vnitřním schodištěm a baldachýnem z mukarnas nad plošinou. Fotografie pořízené před požárem v roce 1969 zachycují tvar a výzdobu dřevěné kazatelny zničené v mešitě Al-Aksá. Katalog reprodukuje starší fotografii připisovanou Félixi Bonfilsovi a ukazuje ohořelé pozůstatky, které uchovává Islámské muzeum v Jeruzalémě pod číslem 142/40. Zaznamenává také pozdější rekonstrukci. Metropolitní muzeum umění, minbar Núr ad-Dína, s. 136–137 a položka 93.

Baldachýn je v tomto případě sestaven z malých buněk ve stupňovitém uspořádání. V Muzeu Viktorie a Alberta má plošina cibulovitou kupoli a mukarnas se nacházejí nad vstupem. Nejdřív zjistěte, kde jsou buňky umístěné. Mohou tvořit pás nad dveřmi, zakrývat plošinu nebo být na více místech téže kazatelny. Průvodce mukarnas vysvětluje jejich geometrii v měřítku větších staveb.

Jak si prohlédnout minbar na fotografii nebo v muzeu

Začněte snímkem, který zachycuje základnu i horní část. Najděte přední vstup a určete směr stoupání schodů. Na bočním pohledu sledujte dlouhou šikmou hranu dolů ke vstupu. Nahoře najděte plošinu a podívejte se, zda nad ní stojí kupole, baldachýn nebo jiná konstrukce. Jakmile určíte polohu panelu, prohlédněte si detail řezby nebo vykládání.

Pak si přečtěte popisek fotografie a muzejní záznam. Dvojice křídel, znovu sestavený vstup a boční úlomek dokládají různé části. U restaurované kazatelny hledejte zprávu, která jmenuje nahrazené nebo zpevněné prvky. Při srovnání dvou obrázků téhož minbaru ověřte, zda jde o historický předmět, stav před nebo po ošetření nebo pozdější rekonstrukci. Je-li dostupné inventární číslo, uveďte je, aby čtenář našel stejný předmět a jeho dokumentaci.

Muzejní záznamy a restaurátorské zprávy