
Jak číst islámská pečetidla a jejich otisky
Rozlište pečetidlo a otisk, porovnejte pečetní prsteny a pečetidla s rukojetí a zjistěte, co dokazují jména a data v rukopisech.
Pečetidlo je nástroj, který nese předlohu pro otisk. Otisk pečeti je stopa, která zůstane po přenesení vzoru na podklad, například na papír, hlínu nebo vosk. Pečetní prsten je jeden ze způsobů osazení pečetidla. Písmena mohou být na pracovní ploše vyrytá zrcadlově, aby se v otisku ukázala v obvyklém směru. Stručné označení „pečeť“ může v muzejním katalogu odkazovat na nástroj i na stopu. Nejprve si všimněte materiálu, tvaru a toho, z jakého úhlu je předmět vyfotografovaný.
Příklady v muzejních sbírkách nabízejí různé stopy ke srovnání. Metropolitní muzeum umění uchovává pečetní prsten se zrcadlově vyrytým osobním jménem. Ashmolean Museum má egyptský otisk v hlíně s obtížně čitelným nápisem na okraji a mosazné pečetidlo s pevnou rukojetí. Studie knihovny Michiganské univerzity ukazuje, jak otisk v rukopisu přispívá k určení osoby, když se stejné jméno objevuje i v jiných pramenech.
Proč může být rytina zrcadlová
Představte si drobný motiv se stonkem a listem na jedné straně. Pokud při přímém pohledu na pracovní plochu špička listu míří doleva, na otisku bude mířit doprava. Poloha a tvar písmen se obracejí stejným způsobem. Jméno proto může být obtížné rozpoznat i na dobře zachovaném pečetidle. Muzeum může vedle snímku pracovní plochy ukázat motiv také v orientaci otisku. Podle popisku poznáte, který pohled právě sledujete.
Prsten 41.160.280 z Metropolitního muzea má v objímce rytý kámen z lapisu lazuli. Kroužek je z opracovaného pozlaceného stříbra s černou inkrustací. Muzeum na modrém kameni čte jméno Hajji Muhammad ibn Mahmud a uvádí, že bylo vyryto zrcadlově. Prsten datuje pravděpodobně do 16. století a jako místo výroby uvádí Střední Asii nebo Írán. Katalog připouští obě možnosti. Z přečteného jména nelze vybrat jeden z obou regionů.
Na detailním snímku nejprve najděte obrys kamene a potom písmena uvnitř. Snímek celého prstenu ukazuje, jak je kámen připevněný ke kroužku. Na snímku objímky zblízka lze sledovat rozložení písmen. Pokud byl kontakt s podkladem nerovnoměrný, okraj otisku může být méně zřetelný než střed. Skupina písmen může zůstat čitelná, i když část vnějšího obrysu chybí.
Pečetní prsteny, pevné rukojeti a otočné objímky
Kroužek prstenu obepíná prst. Objímka pracovní plochu nese nebo ji sama tvoří. Pevná rukojeť vystupuje nad základnu. Část určenou k uchopení a spodní plochu lze prohlížet samostatně. Tyto konstrukce dovolují přitisknout rytou plochu k dalšímu materiálu. U samostatně dochovaného kamene může být známý materiál a rytina, zatímco původní uchycení není doloženo. Boční snímek pomáhá určit, které díly zůstaly na místě.
Předmět EAX.3445 v Ashmolean je ryté mosazné pečetidlo s oválnou základnou a malou pevnou ozdobnou rukojetí. Katalog popisuje jeden řádek kurzivního písma a datum pod ním. Tvar rukojeti je součástí siluety nástroje. Pro srovnání s otiskem sledujte oválnou spodní plochu a rytinu. Na fotografii shora může rukojeť zabírat větší část záběru než drobná plocha se vzorem.
Osmanské pečetidlo M.2002.1.561 z konce 19. století v Los Angeles County Museum of Art má jinou konstrukci. Zlatá objímka drží křišťál, který se otáčí kolem osy. Do polohy k pečetění lze natočit jednu ze tří rytých ploch. Muzeum připisuje předmět sultánu Abdülhamidovi II. a popisuje různé podoby jeho jména v písmu nastaʿliq na třech plochách. Malé očko nahoře chápe jako vodítko, že se pečetidlo pravděpodobně nosilo na řetízku. Jednotlivé plochy mohou zanechat odlišné otisky se stejnou objímkou a očkem. Tvary písmen přibližuje průvodce styly arabské kaligrafie.
Jaké stopy uchovává hlína a papír
Hliněný otisk má vlastní tvar a tloušťku. Líc může zachovat část přeneseného vzoru. Okraj a rub mohou napovědět něco o materiálu, který otisk přijal. Otisk na papíře je součástí stránky s vlastním uspořádáním. Značku na okraji lze zkoumat vedle okolních poznámek, prvních nebo posledních řádků a jiných značek na stránce. Zvětšený detail zviditelní vzor. Snímek celé stránky ukáže, kde byl otisk umístěn.
EAX.3463 v Ashmolean je egyptský otisk v pálené hlíně, který muzeum datuje do 8. nebo 9. století. Je široký asi 1,5 centimetru, má téměř kruhový oválný obrys a vypouklý rub. Katalog popisuje kúfské písmo na okraji kolem středové hvězdy a výslovně uvádí, že čtení je nejisté. Hvězdu lze popsat i při nejasném znění nápisu. Záznam popisuje otisk a jeho podklad, aniž uvádí další dochovanou část, která by k němu byla připojena.
Inkoust na papíře uchovává jiný druh stopy. Můžete popsat světlé a tmavé plochy a uvést, kde jsou tahy zřetelné, slabé či přerušované. Barvu na digitální fotografii může měnit osvětlení, povrch i stav otisku. Složení inkoustu vyžaduje další doklady. Příklady toho, jak katalogy rozlišují viditelnou barvu a určený materiál, uvádí průvodce inkousty v islámských rukopisech.
Ke které události datum patří?
Ashmolean datuje mosazné pečetidlo s pevnou rukojetí podle rytiny na spodní straně do roku 1331 hidžry, tedy 1912–1913. Muzeum přebírá také údaje ze starého štítku připojeného k předmětu. Štítek zaznamenává nákup v červnu 1916. První datum je součástí vzoru na základně. Druhé patří k pozdějším dějinám předmětu. Štítek spojuje pečetidlo také s příslušníkem pobřežní stráže poblíž Bodrumu. Muzeum toto spojení uvádí jako údaj ze štítku.
Záznam islámské galerie Britského muzea popisuje 1878,1220.10 jako karneolovou pečeť o rozměrech 2,60 krát 3,00 centimetru. Muzeum ji získalo v roce 1878. Veřejný záznam neobsahuje datum výroby. Pokud ji porovnáváte s datovaným pečetidlem z Ashmolean, zaznamenejte, ze kterého pole jednotlivá data pocházejí. „Získáno v roce 1878“ a „na ploše vyryt rok 1331 hidžry“ jsou samostatné údaje. Datování konkrétního otisku vyžaduje jiný doklad.
Datum může být součástí vzoru přeneseného v otisku. Datum dokončení rukopisného opisu může být uveden jinde, třeba v závěrečném kolofonu. Při popisu strany obě data zachovejte odděleně. Je-li k dispozici přepočet, připište ho k původnímu kalendářnímu údaji. Slova jako „pravděpodobně“ nebo „kolem“ ponechte u události, kterou upřesňují.
Jak otisk pomáhá sledovat historii rukopisu
Evyn Kropf ve studii pro knihovnu Michiganské univerzity srovnává doklady ze dvou perských rukopisů. Kolofon michiganského Isl. Ms. 350 uvádí, že opis byl dokončen v Dillí kolem února 1744, v roce 1156 hidžry, na příkaz Šíra Džanga Bahádura. Jiný rukopis, Suppl. pers. 288 z Francouzské národní knihovny, má na líci prvního listu otisk vedle inventární poznámky. Kropf v otisku čte jméno Muʿizz al-Dawlah Shīr Jang Bahādur a rok 1172 hidžry, který odpovídá rokům 1758–1759.
Shoda datování a kontextu umožňuje spojit osobu jmenovanou ve francouzském otisku se zadavatelem z michiganského kolofonu. Toto přiřazení vychází ze dvou různých dokladů. V Michiganu je to kolofon, ve francouzském rukopisu otisk a poznámka u něj. Podrobnější životopisné určení Šíra Džanga označuje studie za pravděpodobné. Které pečetidlo otisk zanechalo a jak jednotlivé rukopisy měnily majitele, z tohoto srovnání nevyplývá.
Při odkazu na otisk zapisujte signaturu a číslo listu společně. Výřez usnadňuje čtení písmen. Číslo listu pomůže dalšímu čtenáři najít celou stránku. Kontext je zvlášť důležitý, objeví-li se podobné jméno v jiném svazku nebo nabízí-li publikace více čtení. Další postupy při hledání dějin knihy popisuje průvodce proveniencí islámských rukopisů.
Co může doložit jméno, písmo nebo znak
Když katalog uvádí jméno, zeptejte se, co bylo rozpoznáno. Čtení určuje písmena na pracovní ploše nebo v otisku. Připsání předmětu či značky historické osobě vyžaduje další doklady. Kdo měl nástroj v určité době nebo jej používal, je samostatná otázka. Kurátor se může opřít o tvary písmen při čtení, o souvislosti dokumentu při výkladu značky a o záznamy o pořízení či používání při popisu dějin předmětu.
Met uvádí jméno vyryté v lapisu lazuli a zachovává výhrady ohledně datování a místa výroby. Na egyptském otisku z Ashmolean lze rozpoznat druh písma a motiv, zatímco znění textu zůstává nejasné. V michiganském příkladu získává jméno historické souvislosti díky srovnání datovaného otisku s odděleným dokladem o zadání opisu. I krátký popisek může zachovat stupeň jistoty a uvést majitele pouze tehdy, když to dovolují prameny.
Vlastní název může mít i motiv. Osmanská tugra je kaligrafický znak vládce. Pokud katalog na listině rozezná tugru, určuje druh motivu. Materiál a popis techniky pomáhají vysvětlit, jak se znak na listinu dostal. Podobně název nastaʿliq popisuje tvar písmen na pečetidle. Čtení určuje konkrétní slova. Příklady zaměřené na samotný znak nabízí průvodce osmanskou tugrou.
Jak porovnat dvě katalogové fotografie
Než zvětšíte písmena, prohlédněte si celý předmět nebo stránku. Zapište muzeum či knihovnu, inventární číslo či signaturu, materiál a rozměry. Určete, zda snímek zachycuje pečetidlo, otisk, pozdější odlitek nebo zrcadlově převrácený obraz určený ke čtení. U nástroje s více plochami použijte číslo fotografie nebo popisek, abyste označili sledovanou plochu. Zaznamenejte také otočení a převrácení, které při srovnání provedete.
Začněte znaky, které lze najít na obou fotografiích. Vnější okraj a nesouměrná ozdoba pomohou sjednotit směr, než začnete srovnávat tvar a rozestupy písmen. Vedle jednotlivých tahů sledujte vztah mezi textem a okrajem. Chybějící roh otisku může být důsledkem stavu podkladu nebo nerovnoměrného kontaktu. Podobná jména mohou být v odlišných rámech. Vizuální shoda má větší váhu, pokud ji potvrzují také rozměry a katalogové záznamy.
Popis omezte na to, co lze doložit. U samostatného předmětu může jít o rytý kámen s katalogovým čtením a neznámým původním uchycením. U otisku v rukopisu uveďte list, datum podle knihovny a poznámku v okraji. Příručka Archives and Records Association vysvětluje, proč se popis otisku zaznamenává společně s obrazem celého dokumentu, je-li původní dokument dochovaný. Ostatní čtenáři pak mohou výklad ověřit.
Muzejní a archivní prameny
- Ashmolean Museum, úvod ke katalogu islámských pečetí a talismanů
- Metropolitní muzeum umění, pečetní prsten s lapisem lazuli 41.160.280
- Ashmolean Museum, oválné mosazné pečetidlo EAX.3445
- Los Angeles County Museum of Art, otočné osmanské pečetidlo M.2002.1.561
- Ashmolean Museum, otisk v hlíně EAX.3463
- Islámská galerie Britského muzea, karneolová pečeť 1878,1220.10
- Knihovna Michiganské univerzity, studie Evyn Kropf o Isl. Ms. 350
- Archives and Records Association, pokyny ke katalogizaci a evidenci pečetí





