Co se zachovalo z přibližně 1 400 obrazů Akbarovy Hamzanamy?

Akbarova Hamzanama byla rozsáhlým perským vyprávěním s malbami, které vznikalo u mughalského dvora ve druhé polovině 16. století. Často uváděných přibližně 1 400 obrazů vyjadřuje rekonstruovaný rozsah původního díla, nikoli počet listů dochovaných v dnešních muzeích. Z celého souboru známe jen malou část. Victoria and Albert Museum mluví o méně než 200 malbách, vídeňské MAK o 200 listech. Nejde o dvě totožně formulované inventury a žádné z těchto čísel by se nemělo vydávat za nepochybný soupis každé stránky. Původní soustava svazků se jako celek nezachovala.

Malby byly vytvořeny na bavlně a spojeny s papírem nesoucím perský text. Velké listy tedy nebyly prostými drobnými ilustracemi na jediné papírové straně. Při čtení tohoto díla pomáhá rozlišit literární dobrodružství Amíra Hamzy, vlastnosti jednotlivých fyzických předmětů a historické rekonstrukce Akbarovy zakázky. Metropolitan Museum of Art, V&A a Cleveland Museum of Art dokládají právě různé části tohoto obrazu. Konkrétní malba může být skutečným dokladem práce dílny, aniž by se její fantastická zápletka stala historickým záznamem.

Byl Amír Hamza historickým strýcem proroka Muhammada?

Jméno hrdiny odkazuje k Hamzovi ibn Abd al-Muttalibovi, historickému strýci proroka Muhammada. Dlouhý cyklus příběhů o Amíru Hamzovi však není ověřeným životopisem tohoto muže. Vystupují v něm putující bojovníci, pomocníci, nepřátelé i nadpřirozené bytosti. Podle V&A se vyprávění rozvíjelo nejprve ústně; Akbar pak pověřil dvůr vytvořením prozaické verze v perštině. MAK popisuje totéž mísení historického jména s vymyšlenými událostmi, které se v tradici hromadily po staletí.

Rozdíl ukazuje list Met s princeznou Mihrdukht. Princezna vystřelí šíp skrze kruh zavěšený u zlatého ptáka. Muzeum scénu vysvětluje jako zkoušku, kterou zvládne Hamid, Hamzův syn v příběhu, a získá tak její ruku. Malba, podklad i barvy jsou fyzickými skutečnostmi. Katalog ovšem nedokládá, že princezna nebo právě tato zkouška patřily do života historického Hamzy v 7. století. Datování předmětu kolem roku 1570 je datováním uměleckého objektu, ne děje, který zobrazuje.

Stejné rozlišení platí pro náboženský výklad. Muslimská jména a perskojazyčné dvorské prostředí pomáhají poznat vznik cyklu, ale fantastická vyprávění nelze automaticky číst jako náboženskou nauku. U každé malby je nejprve dobré určit, co na ní katalog skutečně popisuje, a potom se ptát, jak scéna funguje v románovém vyprávění. Tím se zachová historická přesnost i síla obrazové představivosti.

Proč se mluví o 1 400 obrazech a dvanácti či čtrnácti svazcích?

Clevelandský katalog shrnuje obvyklé schéma jako čtrnáct svazků po stu obrazech. Součin dává číslo 1 400, které používá rovněž Met při popisu zakázky. V&A ale připomíná, že starší zprávy udávají dvanáct nebo čtrnáct svazků, zpravidla se stovkou maleb v každém, a práci trvající přibližně patnáct let. Protože úplný svázaný soubor dnes neexistuje, nemůžeme znovu přepočítat každou původní stránku. Číslo 1 400 je užitečnou rekonstrukcí rozsahu záměru nebo tradovaného popisu; není výsledkem aktuálního sčítání dochovaných originálů.

Met zmiňuje téměř sto umělců podílejících se na dlouhé práci. Tento údaj neznamená, že všech sto lidí malovalo na každém listu. Návrh kompozice, nanášení barev, zlacení, psaní textu a spojení podkladů mohly vyžadovat různé specialisty. Zachovaný předmět zpravidla neobsahuje kompletní pracovní deník. Při čtení jména autora v katalogu je důležité zjistit, zda jde o podpis, pozdější stylistické určení, nebo jen opatrnou atribuci.

K ilustraci toho, proč velké rukopisy vyžadovaly koordinaci, lze srovnat Šáhnáme šáha Tahmáspa. Byl to však projekt jiného perského dvora s odlišným zadavatelem, dílnou i pozdějším osudem. Srovnání pomáhá klást otázky o vztahu obrazu a textu, nevyplňuje ale chybějící svazky Hamzanamy a samo neprokazuje, že bylo dokončeno právě 1 400 maleb.

Kdy projekt vznikl a proč se data jednotlivých muzeí liší?

Met píše, že Akbar zadal rukopis v roce 1562, a konkrétní bitevní list s číslem 18.44.2 datuje přibližně do let 1564–1569. V&A pro celý podnik zpravidla uvádí 1562–1577. MAK používá širší interval 1557–1577. Nemusí jít o přímý rozpor, pokud jednotlivé údaje popisují různé fáze: podnět k zakázce, rozběh dvorské dílny, vlastní malbu jednoho předmětu nebo delší dokončování cyklu. Muzejní datování navíc často znamená kvalifikovaný odhad, nikoli zachovanou účtenku se dnem dokončení.

Další list Met s Mihrdukht je datován kolem roku 1570. To odpovídá představě dlouhotrvajícího projektu, ale neurčuje přesné stáří každého svazku. Příběhy se musely připravit a přepsat, výjevy namalovat na bavlnu a jednotlivé vrstvy spojit. Některé práce mohly probíhat současně. Rozpad původních vazeb ztěžuje sestavení souvislého harmonogramu, takže jedna z dochovaných karet nemůže sloužit jako kalendář pro všechny ostatní.

Pozor je třeba dát i na přenášení těchto dat do dějin Akbarovy vlády obecně. Jeho náboženská politika, pojem sulh-i kull a otázky kolem Dín-i Iláhí vyžadují vlastní prameny a chronologii. Obraz legendárního hrdiny s muslimským jménem sám nedokazuje, jaké názory císař zastával při pozdějších náboženských rozhovorech. Obě témata mohou souviset kulturním prostředím, jejich tvrzení však mají odlišný důkazní základ.

Jak se z bavlny, papíru, barev a zlata skládal jeden list?

V&A popisuje vrstvenou konstrukci: na papíře byl perský text, na bavlně malba a části byly slepeny. Proto se v katalozích setkáváme současně s textilem a papírem. U listu 18.44.2 Met uvádí inkoust, krycí vodové barvy a zlato na tkanině připevněné k papíru; rozměr záznamu je 68,6 × 54 centimetrů. Cleveland u listu 1976.74 popisuje gumovou temperu, inkoust a zlato na bavlně s papírem a výslovně udává rozměr stránky 83,7 × 67 centimetrů. Jde o jiné objekty a odlišně označený typ měření.

Katalog Met k Mihrdukht 2022.170 rozlišuje rozměr samotného obrazu 67,8 × 52 centimetrů od rozměru rámu. Pokud bychom zaměnili míry obrazu, stránky a rámu, dostali bychom klamné srovnání. Ani tři přesné muzejní údaje nedokazují, že všech 1 400 zamýšlených scén mělo stejnou velikost. Okraje mohly být později oříznuty a dnešní stav ovlivnily opravy, montáže nebo nové rámování.

Fotografie ukáže kompozici, nemusí však odhalit rub, vlákna nebo hranici slepených vrstev. Právě pro takové otázky je důležitý fyzický předmět: z čeho je původní podklad, kde začíná pozdější zásah a jak se dochovaly pigmenty. Met u jiného listu jen opatrně navrhuje, že velké obrazy mohly být drženy před posluchači při ústním vyprávění. Rozměr tuto možnost činí představitelnou, ale slovo „mohly“ nelze vynechat a udělat z hypotézy pevné pravidlo pro celý cyklus.

Co přesně dosvědčují čtyři dochované malby?

Na bitevním listu Met 18.44.2 bojují Hamzovi spojenci Kásim a Badí'uzzamán pod pavilonem v hustě zaplněné scéně. Muzeum datuje list asi do let 1564–1569 a předběžně ho připisuje Šravanovi, Dasavantovi a Tarovi. Předmět umožňuje sledovat kompozici, pohyb a materiál. Předběžná atribuce ovšem neříká, kdo nakreslil první čáru nebo položil poslední zlacení, a nelze ji bez důkazu vztáhnout na všechny ostatní listy.

List 2022.170 s Mihrdukht zachycuje zkoušku s šípem a kruhem. Podle Met jde o příběh Hamida a princezny. Už tato scéna připomíná, že cyklus nebyl jen nepřetržitým sledem bitev; prostor dostaly také vztahy, soutěže a napětí mimo bojiště. Je možné srovnat jeho bavlněný podklad s jiným listem téhož muzea. Samotné dnešní uložení v jedné sbírce ale nedokazuje, že obrazy kdysi následovaly po sobě ve stejném svazku.

Na listu Cleveland 1976.74 je Álamšáh u prudké vody. Podle muzejního popisu nepřítel zvedl velkou bronzovou zátku z hráze, aby zaplavil tábor Álamšáhova otce Hamzy; hrdina útočníka zabil. Cleveland spojuje obraz s jedenáctým svazkem a upozorňuje, že nadpis ve spodním okraji pokračuje z předchozí stránky. To je konkrétní stopa souslednosti vyprávění, silnější než pouhá podobnost dvou maleb. Sama však neobnoví úplné pořadí ztraceného svazku.

List Met 24.48.1 ukazuje kupce Misbáha a špeha Parrána, jak plánují záchranu uneseného Hamzova syna. Muzeum ho klade kolem roku 1570 a připisuje Dasavantovi a Mithrovi. Tyto čtyři konkrétní předměty dohromady dokládají pestrost motivů: boj, zkoušku lukostřelby, nebezpečí povodně a plán tajného vysvobození. Jsou svědectvím o malířství a vyprávění na Akbarově dvoře, nikoli čtyřmi nezávislými zprávami o životě historického Hamzy.

Jak se některé listy dostaly ze Šrínagaru do Londýna?

V&A popisuje doloženou cestu části své sbírky. V zimě 1880–1881 navštívil Caspar Purdon Clarke, který nakupoval předměty pro tehdejší South Kensington Museum, obchod ve Šrínagaru v Kašmíru. Objevil tam velké obrazy a koupil je. Podle muzea některé předtím sloužily jako ochrana oken obchodu před zimním chladem. Tento příběh se týká pozdějšího života konkrétní skupiny listů; není univerzální historií všech dochovaných maleb po celém světě.

V&A upozorňuje také na poškození ohněm a deštěm, vybledlé barvy a tváře, které byly v pozdější době odřeny. Při porovnání digitálních snímků v Londýně a ve Vídni tedy sledujeme zároveň práci malířů 16. století a dlouhou následnou historii zacházení s předměty. Muzeum považuje lépe dochované vídeňské listy za užitečné vodítko k původní síle barev. Ani nejlepší jednotlivý exemplář však nemůže ukázat vzhled celého díla ve chvíli, kdy ještě existovaly všechny svazky.

Původ jedné karty je třeba skládat po ověřených krocích: výroba, rozptýlení původního souboru, doložené či neznámé změny vlastníků, muzejní nákup a konzervace. Mezery by se neměly vyplňovat hladkou, ale nepodloženou cestou z Akbarovy knihovny přímo do dnešní vitríny. Při další práci s konkrétním listem je užitečnější sledovat jeho inventární číslo a dokumenty o nabytí než předpokládat, že všechny listy sdílely stejný osud.

Kolik listů zůstalo a jak fungovala Akbarova dílna?

V&A udává méně než 200 dochovaných maleb. Ve své vlastní kolekci počítá 28 úplných listů a dva fragmenty a za největší skupinu označuje 60 listů MAK. Katalog MAK, aktualizovaný v září 2026, oproti tomu uvádí 200 listů na celém světě a svých 60 ve Vídni. Obě stránky nepředkládají jednu společnou metodiku sčítání, která by rozdíl jistě vysvětlila. Přesnější než předstíraná definitivní hodnota je formulace „zhruba dvě stě nebo méně“, doplněná konkrétní citací příslušného muzea.

V&A vysvětluje, že dvorská knihovna využívala dva mistry vyškolené v íránském prostředí spolu s umělci z indického subkontinentu. Na rukopisné práci se podíleli také kaligrafové, iluminátoři a knihaři. Esej Met o mughalském umění před rokem 1600 zasazuje perské a indické, muslimské i hinduistické malíře do Akbarova dvorského prostředí. To podporuje představu spolupracující dílny, neurčuje však automaticky konkrétní rozdělení rukou u jednotlivých dochovaných listů.

Jako analogii V&A připomíná pozdější nápisy v Akbarnamě, které umějí rozlišit návrh kompozice od práce s barvou. Takové svědectví pomáhá představit dělbu práce na dvoře. Není však výrobním záznamem pro každý list Hamzanamy. Muzejní formulace „připsáno“ nebo „pravděpodobně“ by proto měla zůstat stejně opatrná i v převyprávění pro čtenáře.

Velké scény spojují lidské postavy, zvířata, stavby a rostlinné tvary. Při širším srovnání může pomoci přehled o lidech a zvířatech v islámském umění. Článek o arabesce a rostlinných ornamentálních motivech zase umožňuje odlišit opakovaný dekor od obrazu, který vypráví jedinečnou událost. Tyto paralely jsou pomůckou k pozorování, ne důkazem autorství neznámého listu nebo jeho místa v chybějícím svazku.

Titulní obrázek je původní historická rekonstrukce vytvořená s pomocí AI. Není to fotografie dochovaného listu Hamzanamy, doložené konkrétní dílny ani práce jmenovaného umělce.

Zdroje

1. Metropolitan Museum of Art, bitevní list 18.44.2 — Dokládá rok zadání zakázky, přibližný rozsah cyklu, datování, materiál, míry a opatrnou atribuci daného předmětu; není soupisem všech dochovaných maleb.
2. Victoria and Albert Museum, „The arts of the Mughal Empire“ — Vysvětluje ústní tradici, zprávy o 12/14 svazcích, léta 1562–1577, spojení bavlny s papírem, vlastní počty a nákup ve Šrínagaru 1880–1881.
3. Cleveland Museum of Art, Álamšáh a hráz, 1976.74 — Podklad pro schéma 14 × 100, jedenáctý svazek, rozměr stránky, materiál, bronzovou zátku a pokračování nadpisu z předchozího listu.
4. MAK Wien, záznam kolekce Hamzanama — Uvádí vlastní širší časový rozsah, vídeňskou skupinu 60 listů a údaj o 200 celosvětově; neodstraňuje odlišné vyjádření V&A.
5. Metropolitan Museum of Art, Mihrdukht, 2022.170 — Zachycuje motiv střelecké zkoušky, datování a materiál a odlišuje míry obrazu od rozměru rámu.
6. Metropolitan Museum of Art, Misbáh a Parrán, 24.48.1 — Popisuje plán záchrany, datování, materiály, atribuci a opatrnou hypotézu o ukazování obrazů posluchačům.
7. Metropolitan Museum of Art, „The Art of the Mughals before 1600“ — Dává kontext spolupráce perských a indických umělců u Akbara; není inventářem všech listů Hamzanamy.